Článek pojednává o úplném vyčerpání pracovníků v důsledku dlouhodobé zátěže. V případě, že daná společnost aplikuje správu znalostí, může toto vyčerpání (tzv. „burnout“) představovat riziko nemoci z povolání.
Podle psychologa Herbert Freudenberger se jedná o zvláštní emoční stav doprovázený neustálým pocitem rozčilení. Tento druh vyčerpání postupně ubírá na tvořivosti a efektivitě práce, naproti tomu se stupňuje únava a neschopnost produktivně pracovat. Pro organizaci z toho vyplývají zvýšené náklady, ať už na zdravotní péči nebo na nábor nových zaměstnanců.
Fyzické a emoční vyčerpání postihuje především vzdělané a motivované pracovníky na náročných postech. Obzvláště se jedná o pracovníky správy znalostí: správa znalostí se totiž stále rozvíjí a zodpovědnosti dosud nebyly zcela vyjasněny. Velká míra stresu pramení také z kulturních aspektů správy znalostí.
Současná situace podtrhuje důležitost tvrzení, že by výkonný management měl veřejně a opakovaně deklarovat svou důvěru v iniciativy správy znalostí. Ta se v opačném případě stane pouze další podnikovou módou.
*Datum vydání:* III/2001
Zdroj: Knowledge Management Magazine - zdroj informací pro oblast knowledge managementu (správy znalostí)