Být milovaným a oblíbeným zaměstnavatelem je jedna věc, ale vedou programy work-life balance (rovnováhy pracovního a osobního života) skutečně ke zvýšení produktivity? Když profesorka Sandy Burud, autorka knihy Nový lidský kapitál, prováděla případovou studii v Tenessee bank, soustředila se na inovační opatření, ve kterých zaměstnanci pracovali více v rušných obdobích a méně v průběhu volných období v měsíci. Vytvářeli dvakrát tolik práce ve stejném počtu zaměstnanců. Plus, zaměstnanci dostávali extra volno v průběhu méně rušných dní, což znatelně zvyšovalo pracovní spokojenost. Tato banka je skvělým příkladem toho, co Katie Lingle, ředitelka Alliance for Work-Life Progress, nazývá „korporačním atletickým“ paradigmatem. Jedním z tréninkových návyků vrcholových atletů je krátké období náročného tréninku a potom důkladný odpočinek. Když odpočívají, tak jsou skutečně v klidu. To samé je se zaměstnanci – Když nepracujete tvrdě, měli byste získávat svou kapacitu.
Podle průzkumu americké Společnosti pro rozvoj lidských zdrojů stále více společností ukazuje tuto osvícenou mentalitu: 57 procent nabízí pružnou pracovní dobu (loni to bylo 55 procent), 36 procent dovoluje práci na dálku (loni 34 %). Také se vyskytuje směs nových výhod jako místní fitness centra (20 %), programy snižování stresu (19 %) a masáže (13 %). Mezi společnostmi, které kráčí tímto směrem, jsou například IBM, Ernst & Young, Deloitte & Touche a další. Programy work-life balance v těchto společnostech byly uznány jako hnací prvky skutečných výsledků.
-ba-