Nejprve je opět nutné uvést, že následující text nic nemění na skutečnosti, že hlavní činností podnikatelů (dobyvatele renty neuvažujeme!) bylo a je dosažení zisku. Ve stručnosti popsáno: zisku lze dosáhnout jen tehdy, pokud podnikatel nabídne spotřebitelům zboží a služby, které tito nejvíce potřebují – tj. kterých si tito nejvíce cení. Pokud podnikatel vystihne správně potřeby spotřebitelů, tak dosáhne zajímavých zisků. Tyto zisky však vybízí podnikatele k rozšiřování produkce a lákají do daného odvětví další podnikatele a výrobní faktory.
Díky tomu vzroste nabídka daných produktů a za nezměněných okolností klesne i jejich cena pro spotřebitele. Zajímavé zisky zmizí a poklesnou na v ekonomice běžnou úroveň. To je asi nejlepší věc, kterou mohou podnikatelé pro blaho společnosti dělat - je to vlastně nejlepší způsob „charity“. To si můžeme demonstrovat na následujícím příkladu.
Podnikatel Bedřich Kočí se rozhodl vydávat levné knihy ve vysokých nákladech: „Snažil se tak zpřístupnit širokým lidovým vrstvám klasická díla české kultury. První z nich byla babička Boženy Němcové (původně za 15 krejcarů), jež postupně vyšla v obrovském nákladu 450 tisíc výtisků, dále pak Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (85 tisíc výtisků), obrázková publikace Aleš mládeži (85 tisíc výtisků), Máchův Máj aj.“[1] Tento řekněme (pozitivně) sobecký způsob chování podnikatelů je i předpokladem pro majetkové nesobecké chování podnikatelů (případně i jejich rodinných příslušníků). Dar řekněme na zřízení školy si mohl podnikatel dovolit až tehdy, co si na něj vydělal.[2] Jiná cesta není možná. Dá se říci, že majetkové nesobecké činy se dějí na bázi majetkových sobeckých činů a jsou jen jejich jakýmsi doplňkem (nadstavbou). Vraťme se však nyní k nesobecké „tváři“ podnikatelů a encyklopedii.
Historická encyklopedie podnikatelů II. díl
Pro účely tohoto článku jsem se zabýval druhým dílem encyklopedie. Vzhledem k jeho rozsahu (přes 400 stránek) jsem se zabýval podnikateli (manažery a bankéři) narozenými a/nebo zemřelými v Čechách.[3] A to bez ohledu na to, kde tito podnikatelé podnikali anebo „páchali“ dobré skutky.[4] Dalším kritériem byl rozsah hesla, zde jsem se zabýval podnikateli, u kterých mělo heslo rozsah 8 a více řádků (přesněji půlřádků - encyklopedie má stránky o dvou sloupcích). Důvodem je skutečnost, že hesla s málo řádky obsahují zpravidla minimum údajů o osobě podnikatele.[5]
Důležitá je ještě ta skutečnost, že drtivá většina podnikatelů, které encyklopedie mapuje, žila a působila v 19. století a 1. polovině 20. století, činnost po polovině 20. století jsem nebral v úvahu. Celkem jsem přečetl 331 hesel. U 103 podnikatelů jsem zaznamenal nesobecké aktivity blíže popsané níže (tj. asi u 31 % sledovaných podnikatelů). Pokud zahrnu i takové sobečtější aktivity, z kterých měl podnikatel přínos - například stavba dělnických bytů a kolonií, pojištění pracovníků (v potaz byly brány nemocenské a invalidní pokladny nebo fondy před rokem 1888 a penzijní pokladny nebo fondy před rokem 1924), pořádání kurzů a škol pro zaměstnance atd. - tak dostaneme celkem 112 podnikatelů (tj. asi 34 % sledovaných podnikatelů).
Celkově se zdá, že nesobecké aktivity byly pro ne nepočetnou část podnikatelů běžné. Porovnáme-li to s prvním dílem encyklopedie, tak zde jsem došel k následujícím údajům: „Celkem jsem pročetl 458 hesel. U 109 podnikatelů jsem zaznamenal nesobecké aktivity blíže popsané níže (tj. asi u 24 % sledovaných podnikatelů). Pokud zahrnu i takové sobečtější aktivity, z kterých měl podnikatel přínos - například stavba dělnických bytů a kolonií, pojištění pracovníků (v potaz byly brány nemocenské a invalidní pokladny nebo fondy před rokem 1888 a penzijní pokladny nebo fondy před rokem 1924), pořádání kurzů a škol pro zaměstnance atd. - tak dostaneme celkem 124 podnikatelů (tj. asi 27 % sledovaných podnikatelů).“[6]
V tomto ohledu vykazuje druhý díl encyklopedie lepší výsledky, na druhou stranu se mi zdá, že zde jsou zmínky o těchto nesobeckých aktivitách podnikatelů menšího rozsahu a méně podrobné, než tomu bylo v prvním díle. Podobně jako v předchozím díle nebudeme zde zvažovat činnost podnikatelů a manažerů v rámci veřejných institucí. Je nutné podotknout, že pročtení tolika hesel je dosti náročné na pozornost, a tedy nějaké chyby se mohou najít. Uvedené počty by však měly rámcově odpovídat v knize uvedeným skutečnostem. Po zahrnutí hesel i s méně než 8 půlřádky by procentní vyjádření bylo o několik procent nižší, stejně jako u prvního dílu.
Někdo by mohl namítnout, že právě díky nesobeckým aktivitám se stali podnikatelé, kteří tyto aktivity provozovali, známější. Snadněji by se pak zřejmě dostali do podvědomí lidí a pak do zkoumané encyklopedie. To je pravda. Na druhou stranu jsou zde některé skutečnosti, které působí opačným směrem. Autoři do knihy zařadili i opomíjené respektive méně známé osobnosti. Je také možné, že první díl encyklopedie již „vyzobal“ známější podnikatele a v druhém dílu zbylo místo často jen na méně významné podnikatele.
I když autoři uvádějí, že se změřili na ty obory podnikání a ta podnikatelská období, kterým – jak jim vytýkali někteří recenzenti, nebyla věnována náležitá pozornost: peněžnictví, obchod a doprava, průmyslová odvětví, která se dostaly do popředí ve struktuře českého průmyslu na přelomu 19. a 20. století a zejména v období mezi světovými válkami.[7] Já si všiml, že v encyklopedii najdeme například hodně podnikatelů z oblasti papírnického průmyslu či i podnikatele v nakladatelství anebo sklářství. Lze také předpokládat, že drobnější charita nebo podpora nebyla žádnými dokumenty podchycena. Někdy se také stává, že dárce chce zůstat neznámý. Konečně autoři v některých případech k těmto aktivitám prostě nic nenašli anebo je opomenuli (nebo museli opomenout vzhledem k rozsahu).
A tak zůstala opominuta u Františka Adolfa Heringa ta skutečnost, že: „Byl kromě své významné ředitelské agendy také předsedou Závodní nemocenské pokladny a "Výboru ku správě všech ku blahu dělnictva směřujících zařízení". Podílel se významně na některých sociálních programech, které se pak staly vzorem i pro ostatní společnosti. Byl to například Zaměstnanecký penzijní fond z roku 1878, nebo Dělnické starobní pojištění z roku 1889, které na tehdejší dobu zajišťovaly zaměstnancům vcelku solidní důchody, včetně dalších příspěvků (invalidní renta, pohřebné, výchovné na děti atd.). Tehdy také továrna rovněž nechala stavět domy na smíchovské Mrázovce pro své zaměstnance (celkem pro 700 rodin), které už měly vodovod i kanalizaci.“[8].
U Rudolfa Steinského-Sehnoutky není uveden ten fakt, že: „Je možno prohlásit, že prosperující podniky mu dovolily, že mohl být a byl velkorysý. Černožicím daroval dům pro zdravotní středisko, další budovu pro Charitu - takzvaný "Dům důchodců", úřednické vily, vilu Annu s parkem a celou jednu stranu dnešní Revoluční ulice.“[9] V tomto případě šlo skutečně o velkorysého dárce a je s podivem, že to autorům encyklopedie uteklo. Ale i u některých podnikatelů, u kterých jsou v encyklopedii uvedeny námi zkoumané nesobecké aktivity, některé věci chybí.
Třeba takový podnikatel, bankéř a lékař MUDr. Fr. Malínský má v encyklopedii uvedeno to, že projevoval velký zájem o humanitární otázky a stanul například v čele Masarykovy ligy proti tuberkulóze, ale již není uvedeno, že byl starostou hlineckého Sokola, a že stál u kolébky přibyslavského Sokola anebo to, že pro své zaměstnance vystavěl v Ronově nad Sázavou dva obytné domy.[10] U nakladatele Františka Topiče je uvedeno, že byl přispívajícím členem Spolku výtvarných umělců Mánes a přispívajícím členem Sdružení českých umělců-grafiků Hollar aj., ale není zde uvedeno, že se podílel na založení knihkupecké školy.[11]
Rovněž u podnikatele v textilu a dopravě (a potravinářství) K. F. Wolfruma je sice uvedeno, že v továrně pracovali někteří dělníci již ve druhé a třetí generaci, což mělo být důkazem dobrých sociálních poměrů v podniku.[12] Ale není zde uvedeno, že v prosinci roku 1908 byl vytvořen starobní fond nejen pro úředníky (což bylo nařízeno zákonem), ale i pro dělníky (což zákonem nebylo nařízeno). V letech 1900 až 1916 se vyplácely i podpory zestárnuvším domácím tkalcům, kteří pro podnik dříve pracovali. Roku 1900 vznikla podniková knihovna nebo předplatné v městském divadle, obé mohl využít každý zaměstnanec bez rozdílu sociálního postavení.13 A to nejsou všechny případy.
Péče o zaměstnance
Za svoji práci dostávají zaměstnanci mzdu. Někteří podnikatelé nebo jejich zástupci však poskytují vedle výplaty zaměstnancům různé další benefity.[14] V dobách divokého kapitalismu bylo důvodem především dosažení vyšší stability pracovní síly. Díky tomu, že zaměstnanec zůstal déle na jednom místě, stával se z něho kvalifikovaný zaměstnanec - tj. učením se zvyšoval jeho lidský kapitál, a to přinášelo pro zaměstnavatele určité výhody (vyšší produktivita práce, snížení nákladů na zaučování, méně úrazů atd.). Bylo to převážně výhodné i pro samotného zaměstnance (např. kvalifikovaní dělníci vydělávali v daném oboru více, což lze doložit i logickou dedukcí).
Mezi nejčastěji zmíněné benefity patřilo nemocenské, invalidní a někdy i starobní pojištění, stavba bytů a domů pro zaměstnance někdy i s další vybaveností (obchody, jídelny, školy atd.) apod. Uvedu zde nyní pár příkladů z encyklopedie. Podnikatel a sklářský průmyslník Inwald J. roku 1862 založil rafinerii dutého skla v Rudolticích u Havlíčkova Brodu, kolem které vybudoval sídliště pro 14 rodin sklářů. Jiný průmyslník ve sklářství M. E. Mühling pečoval o sociální smír se svými zaměstnanci, roku 1898 jich jeho firma zaměstnávala 250 a Mühling dal pro ně vystavět v Teplicích obytnou kolonii o 90 bytech. U dalšího sklářského podnikatele E. Palmeho stojí, že: „…řešil také sociální problémy svých zaměstnanců např. tak, že pro ně vybudoval malou dělnickou osadu s obytnými domy a založil tovární nemocenskou pokladnu.“
Kolonie obytných domů nechal pro své zaměstnance postavit i podnikatel ve strojírenském průmyslu J. Volman.[15] Průkopník tovární výroby prádla v habsburské monarchii J. Marcuss měl v podniku řadu sociálních zařízení pro zaměstnance, například nemocenskou pokladnu (otázkou je zda se tak stalo před rokem 1888, zde si nejsem jist) a fond pro přestárlé dělníky a dělnice. Podnikatel s výrobou smaltovaného zboží V. Schmidt st., založil svůj závod roku 1858 a roku 1870 ho rozšířil o vlastní slévárnu. Zaměstnával 20 dělníků a 10 úředníků a zřídil nemocenský podpůrný fond. Nemocenskou pokladnu založil pro své zaměstnance výrobce rukavic J. R. Sobitschka a sám do ní přispíval.
Podnikatel v papírenském průmyslu I. Spiro: „Byl zakladatelem nemocenské pokladny a úrazového pojištění ve svých závodech. 1884 nechal v Českém Krumlově vybudovat podpůrnou pokladnu pro zdravotně postižené dělníky.“[16] V tomto případě se už dostáváme na pole více méně nesobeckých aktivit. Konečně podnikatel v textilním průmyslu Sobotka J. nechal postavit v 80. letech 19. století pro své zaměstnance tovární domky a od roku 1883 existovala při jeho továrně opatrovna pro děti zde zaměstnaných matek.[17] Celkem byly tyto aktivity zaznamenány u čtrnácti podnikatelů (tyto počty nelze sečítat s počty u dalších aktivit, protože podnikatel, který se angažoval například ve školství a péči o zaměstnance je počítán pro přehlednost v každé kategorii jednou).
Soukromí hasiči
Zajímavou skupinu tvoří „hasičina". Ta byla ve sledovaném období u nás zpravidla doménou soukromých hasičských spolků a soukromých továrních sborů. V našem případě jsem zaznamenal pět podnikatelů, kteří se angažovali v této oblasti. Pro příklad uvádím hoteliéra a majitele mlýna J. D. Halbmayra, který: „V Mariánských Lázních založil a vedl Sbor dobrovolných hasičů.“ Podnikatel ve dřevozpracujícím průmyslu J. Hammer byl mimo jiné (členství v ostrostřeleckém sboru a spolku vojenských vysloužilců) zakládajícím členem rokycanského sboru dobrovolných hasičů.
Konečně majitel parního mlýna a pekárny Fr. J. Karlík byl roku 1882 zvolen starostou Sboru dobrovolných hasičů v Blovicích (okr. Plzeň-jih).[18] Lze předpokládat, že řada jiných podnikatelů měla vlastní tovární hasičské sbory. Tyto se jistě podílely bezplatně i na hašení požárů mimo tovární objekty. Tím šlo totiž získat v okolí velkou prestiž a vážnost.
Podpora školství a vzdělanosti
Angažovanost ve školství a vzdělanosti byla zaznamenána celkem u 27 (případně jen 26) podnikatelů. Vztah mezi podporou vzdělání ze strany podnikatelů a případnými finančními zisky z této podpory je již méně zřejmý (člověk prošlý takto poskytnutým vzděláním nemusel nutně pro podnikatele později pracovat a ani s ním nic směňovat). Výjimkou byly odborné školy pro vlastní zaměstnance. Jak se angažovanost v této oblasti projevovala? Šlo třeba o podporu (chudých) studentů a mládeže (stipendia a členství ve školských spolcích), podporu stavby školy nebo podporu již existující školy, zřízení vlastní školy, či osvětu anebo podporu vědy.
Několik příkladů: obchodník, průmyslník a bankéř J. Bittner se významně zasloužil o rozvoj německého školství na Chebsku (možná však i veřejnou cestou, proto těch 26 v závorce). Podnikatel ve sladovnictví židovského původu R. Briess byl mecenášem německé státní reálky v Olomouci. Významný nakladatel a politik Ed. Grégr starší: „…poskytoval Matici lidu administrativní zázemí, tiskl její knížky a podporoval ji také finančně.“ Stavitel pivovarů a lihovarů Jahn R. roku 1876 spoluzaložil lihovarnickou školu v Litni (okr. Beroun) a vydával i odborný časopis zaměřující se na lihovarnictví.[19]
V. Landfras starší: „Své veřejné charitativní působení orientoval především na podporování chudé školní mládeže.“. Jeho otec Alois Josef patřil mezi zakladatele Matice české. Oba pocházeli z jihočeského rodu tiskárenských podnikatelů, nakladatelů, vydavatelů a knihkupců. Průmyslník ve sklářství J. M. Mühlig fungoval jako předseda „Spolku přátel německé vysoké školy technické v Praze“.
Podnikatel ve strojírenství F. Porges: „Projevoval se také jako podporovatel studentů na německé technice v Brně a jeho příspěvek byl změněn ve stálou studijní nadaci Filipa a Heleny Porgesových ve výši 15 000 K.“. Advokát, manažer a velkostatkář Ed. Schwarz: „…se věnoval také filantropickým aktivitám, založil fond na podporu zahraničních studií českých studentů práv.“ [20] Konečně hoteliér Šroubek K. starší vedle založení dvou humanitních fondů (Fastrova fondu a Šroubkova fondu pro vdovy), měl i elitní učňovskou školu a kurzy pro ženy v restauračním a hotelovém podnikání ve svém hotelu.[21] V případě K. Šroubka a F. Porgesa můžeme říci, že jejich podpora školství mohla mít pro ně (a tedy nejen pro studenty) významný přínos.
Charita
I když předchozí kapitola často úzce souvisela s charitou ve prospěch potřebných, zdálo se mi žádoucí uvést podporu školství a vzdělávání zvlášť. Charita bez podpory školství a vzdělávání byla zaznamenána u 30 ze sledovaných podnikatelů. Z poskytování charity již podnikatelům neplynuly žádné finanční zisky, ale spíše jen duševní zisky případně společenské uznání (prestiž). Tato humanitární činnost zahrnuje celou řadu činností: odkazy, nadace, podpora dobročinných spolků, podpora lidí postižených válečnými událostmi, anebo jen konstatování humanitní činnosti. Opět uvedeme několik příkladů. Manažerka v papírenském průmyslu G. Böhr se angažovala v práci Červeného kříže i dalších dobročinných organizací.
Ředitel uhelných dolů A. Horlivý byl čestným členem podpůrného spolku (čestné členství je známkou zásluh o daný spolek či větších finančních příspěvků). Papírenský podnikatel R. Kubik: „Jako podnikatel na odpočinku se věnoval přednáškové činnosti, charitativní a spolkové činnosti.“ Člen rodu průmyslníků v chemickém a potravinářském průmyslu J. Schicht: „Byl též členem řady hospodářských, humanitárních ad. spolků. Angažoval se v boji proti nadměrné spotřebě alkoholu a proti kouření. Viděl v nich jeden ze zdrojů bídy.“[22]
Žádným troškařem nebyl židovský majitel továrny na drát a drátěnky A. Eisner, byl jednak členem „Spolku pro podporu chudé mládeže“, ale hlavně ve své závěti odkázal 500 tisíc rakouských korun na dobročinné účely. Podnikatel v pivovarnictví a potravinářském průmyslu A. I. Mautner: „…založil několik nadací, z nichž ta, jež byla určena dětské nemocnici vídeňské, nesla jeho jméno: Mautner-Markhof´sche Kinderspital.”
Nakladatel a knihkupec L. Mazáč: „1939 založil Mazáčův sociální fond a věnoval mu základní vklad jeden milion korun.“ Manažer v papírenském průmyslu C. V. Osswald byl členem výboru na podporu slepeckého institutu, stejně jako Masarykovy ligy proti tuberkulose. Majitel továrny na výrobu barev židovského původu O. Weissberger věnoval obci Kozolupy, kde provozoval továrnu, nemalou finanční částku, ze které obec založila Weissenbergerovu nadaci.[23]
Zvláštním druhem charity byla podpora osob postižených dvěmi světovými válkami. Manažer v potravinářském průmyslu Josef Hartmann se vedle zapojení do odbojové činnosti za 2. světové války a organizování odchodu vlastenců do zahraniční armády, zabýval i podporou rodin popravených a uvězněných Čechů. Nakladatel dětské literatury a odborných příruček J. Hokr zase finančně podporoval rodinu za téže války vězněného ilustrátora a spisovatele O. Sekory (Ferda Mravenec).
Podnikatel v potravinářském průmyslu, bankovní manažer a politik J. Mašťálka finančně podpořil za 1. světové války manželku odsouzeného A. Rašína a předával informace z rakouské vlády české rezistenci.[24] U dvou podnikatelů jsem zaznamenal členství ve spolku vysloužilců. Dále podnikatel v koželužství Fr. Pštross byl ve válečném roce 1866 (Prusko-rakouská válka) zvolen předsedou výpomocného komitétu pro raněné vojíny.[25] Zajímavou formu pomoci má na svém kontě člen rodiny německých velkoobchodníků, bankéřů, průmyslníků a veřejných činitelů E. Zdekauer.
Ten za velké pražské povodně roku 1845 společně s podskalským sládkem Fr. Vaňkou pečovali na vlastní náklad o 700 chudých postižených obyvatel, čímž si vysloužili nejen uznání těchto, ale i uznání místodržícího Čech arcivévody Šťepána a pražského primátora Müllera. Jiný člen rodiny C. K. Zdekauer za Prusko-rakouské války roku 1866 pomáhal opatřovat peníze k provozu města Prahy.[26]
Ostatní
Celkem 74 podnikatelů projevovalo aktivitu v oblasti, kterou jsem nazval jako ostatní a do níž jsem shrnul celou řadu různorodých aktivit. Šlo o podporu museí (což částečně souvisí ovšem se vzděláním čili námi uvedené kategorie činností jsou do jisté míry arbitrární), okrašlovací aktivity, sport a tělovýchovu (často se vyskytovalo členství či podpora Sokola), podpora umění a umělců apod. Opět pár příkladů manažer v papírenském průmyslu J. Baudisch byl činný v řadě kulturních a okrašlovacích spolcích.
Podnikatel a bankovní manažer židovského původu F. Bloch-Bauer a jeho manželka podporovali představitele vídeňské secese G. Klimta. Podnikatel v papírenském průmyslu Spiro L. : „…pracoval dlouhá léta jako místopředseda okrašlovacího spolku města Českého Krumlova…“[27] Podnikatel ve strojírenství J. V. Novák byl předsedou Náprstkova musea a členem výboru Vlasteneckých přátel umění v Rudolfinu.
Podnikatel ve sklářství H. Rückel věnoval roku 1935 sbírku soudobých výrobků své továrny „Českému museu pro kraj Českolipský“ a zachránil také své mladé zaměstnance za 2. světové války před totálním nasazením v říši. Podnikatel ve strojírenském průmyslu Ot. Volman byl: „Aktivní ve spolku divadelních ochotníků a okrašlovacím spolku. Zvolen starostu Sokola a spolku pro uctění památky mistra Jana Husa.“ Jeho bratr J. Volman založil v Čelákovicích sportovní klub Volman, který čítal 1 800 členů, také v Žebráku z jeho iniciativy vznikl sportovní klub s vlastním hřištěm.
Podnikatel v potravinářském průmyslu K. Záhorský v Nové Pace: „Stál u zrodu pěveckého sboru Hlasoň Novopacký, jehož byl předsedou, a tělocvičné jednoty Sokol.“[28] Atd. Poměrně okrajově je zmíněna podpora církve: velkostatkář a průmyslník ve sklářství A. Ziegler zastával místo kurátora plzeňské evangelické obce luterské (augšpurské vyznání).[29]
Zvláštní a významnou kapitolu tvoří podpora odboje, a to jak československého odboje za 1. světové války, tak podpora odboje proti nacionálnímu socialismu za 2. světové války. Nakladatel Fr. Borový ml. podporoval protirakouský odboj, pro nějž zajišťoval kolportáž letáků a předávání zpráv. Tiskárenský podnikatel Ed. Grégr ml. se dobrovolně účastnil vojenských akcí na Slovensku (Československo-maďarská válka) roku 1919.
Jeho bratr Vladimír byl roku 1943 popraven za odboj proti německému nacionálnímu socialismu. Odboji proti nacionálnímu socialismu (vedle podpory umění) se věnoval manažer v potravinářském průmyslu J. Hartmann, což již bylo zmíněno výše. Vedle členství v (nejen) charitativních organizacích (zednářská lóže, Rotary club a YMCA) se účastnil domácí protirakouské rezistence koncem 1. světové války a udržování kontaktů s domácím odbojem za 2. světové války a jeho finanční podporu i stavební a filmový podnikatel V. M. Havel (otec prezidenta V. Havla).
Podobně, čili v 1. a 2. odboji, působili generál, ministr obrany a manažer v chemickém průmyslu G. Husák nebo důstojník a manažer L. Chmela či manažer v papírenském průmyslu St. Koutek. Stavební podnikatel K. Skorkovský sloužil za 1. světové války v technických formacích československých legií v Rusku. Bankovní manažer V. Vaněk byl za odboj proti nacionálnímu socialismu roku 1942 popraven.[30]
Velcí dobrodinci
Několik podnikatelů provozovalo výše rozebrané aktivity ve velkorysém rozsahu. Některé stojí za to uvést. Podnikatel ve dřevozpracujícím průmyslu M. Dusl rozdal svoji paleontologickou sbírku (měla přes 40 tisíc exemplářů a patřila k největším ve střední Evropě) do 500 veřejných ústavů, škol a museí, například „Přírodovědeckému museu ve Vídni“. Dále: „Spolupracoval s Národním museem, českou i německou univerzitou v Praze ad. 1895 podporoval vznik berounského musea.“ Nechal vystavět jednu dřevěnou rozhlednu a přispěl „Klubu českých turistů“ na jinou zděnou rozhlednu.[31]
Hoteliér a majitel mlýna J. D. Halbmayr v Mariánský Lázních založil a vedl „Sbor dobrovolný hasičů“, byl členem a protektorem řady spolků ve městě a okolí, členem spolku „Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen“ (vydával například německé kroniky, proto ho považují spíše za vědeckou aktivitu), jeho syn Maxmillian Franz byl mecenášem umělců, přispěl na výstavbu varhan v místní synagoze a odkázal svoji vilu městu.[32]
Průmyslník a bankéř židovského původu I. L. Hofmann nechal údajně vytisknout v 15 tisících exemplářích instruktivní knížku, sepsanou jeho synem, o hedvábnictví jako odvětví průmyslu a zdarma ji rozdával na uherském venkově, aby sedláky přiměl k chovu bource morušového. Dále: „Je o něm známo, že inicioval řadu humanitárních akcí ve prospěch chudých obyvatel Uher a Vídně. 1822 založil ve Vídni chudinský ústav… 1826 dal spolu s H. L. Biermannem postavit městskou synagogu ve Vídni. Byl štědrým sponzorem židovské kultury a umění.“[33] Podnikatel v papírenském průmyslu P. Piette de Rivage byl pro své sociální, společenské postoje nazýván otcem Krkonoš.
„Vystavěl tovární kolonii, vybudoval závodní zdravotní středisko s terapiemi pro nejčastější nemoci z povolání. V roce 1878 nechal na své náklady vystavět v Maršově [Maršov u Úpice, okr. Trutnov, pozn. autora] soukromou obecnou školu a o rok později pak také závodní školku a jesle pro děti zaměstnanců závodu. Financoval rovněž výstavbu a vybavení meteorologické pozorovací stanice v Maršově. Stal se zakladatelem hasičského sboru v obci i svém závodě.“ A to se ještě angažoval v rozvoji turistiky.[34]
Německý obchodník a bankéř židovského původu M. Zdekauer koupil v Praze jednu z největších privátních zahrad, zvelebil ji a zpřístupnil veřejnosti. Dále: „Vynikl také jako mecenáš: podporoval pěstování vědy, umění, přispíval na vzdělávací a humanitární ústavy, např. na vybudování knihovny ve škole pro pražskou židovskou mládež.“
Jeho syn Friedrich za války roku 1866 vybudoval institut pro péči o raněné důstojníky ve své vlastní vile a na vlastní náklady a rozvinul poválečnou péči o vdovy a sirotky po padlých vojácích. Angažoval se v různých humanitárních aktivitách. „Někteří jeho životopisci uvádějí, že se v Praze a v Čechách našla sotva dobročinná organizace, na jejíž činnosti by se nepodílel.“ V Praze působil jako funkcionář okrašlovacího spolku a byl členem spolku ostrostřelců. „V době záplav 1862 a 1872 se podílel na organizaci záchranných prací a humanitární pomoci postiženým. Byl též členem ústředního komitétu Spolku pro povznesení blahobytu obyvatelstva Krušných hor a Krkonoš. Poskytoval podporu vědě a umění. Návrh na jeho nobilitaci připomíná jeho aktivní podporu např. spolků pro podporu vlasteneckého musea, konzervatoře, přátel umění, ale také Gessellschaft der heiligen Cecilia [Společnost svaté Cecílie, pozn. autora] k podpoře zpěvu a klasické hudby, Sophien-Akademie ad.“[35]
Černé ovce
Ne každý podnikatel konal jen dobro, ať už formou produkce zboží a služeb anebo pomocí dalších výše rozebraných aktivit. Šest podnikatelů se mohlo vykázat pochybnými nebo rovnou negativními aktivitami. Papírenský podnikatel Eichmann Fr. byl členem zločinecké NSDAP, manažer Al. Irmler se snížil k nezákonným transakcím (podnik, který vedl, se zadlužil na nekrytých směnkách), s nacionálním socialismem se zapletl i manažer v hutnictví železa K. Kuchinka, podobně tak podnikatel v hotelnictví a restauratérství Th. Malo, který si přišel k pachtu a správcovství dvou hotelů v Karlových Varech po obsazení Sudet německými nacionálními socialisty, s kterými také sympatizoval.
Manažer v báňském a hutním průmyslu Ad. Sonneschein prý provozoval bezohlednou sociální politiku a působil jako germanizátor. Manažer v papírenském průmyslu C. Strobach hospodařil tak, že revize z iniciativy akcionářů odhalila defraudace, malverzace, fingování účetních dokladů a manko činilo 1.7 milionu rakouských korun (Strobach spáchal následně sebevraždu).[36] Z dnešního úhlu pohledu by mezi černé ovce patřil i jinak zasloužilý průkopník železnice Jan Perner (střet zájmů). Autor ho zde však nezapočítal.
Závěr
V tomto bodě je možné zopakovat již to, co jsem napsal po prostudování prvního dílu „Historické encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století": Jak je patrné, není nutné na podnikatele období tzv. divokého kapitalismu (včetně méně „divokého“ období tzv. první republiky) hledět skrze prsty. Naopak drtivá většina z nich přispěla výrazně k našemu dnešnímu bohatství. A to především díky touze po dosažení zisku.
Jak bylo výše konstatováno, zisk lze realizovat na svobodném trhu (odhlížíme od dobývání renty) jen pomocí uspokojení potřeb spotřebitelů. Zdá se také, že ne zrovna zanedbatelná část českých, německých, židovských a i jiných podnikatelů (manažerů a bankéřů) v Českých zemích byla schopna - díky dosažení zisku – se věnovat i dalším prospěšným aktivitám.
1Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 179.
2 Dědictví, dar a nález pokladu předpokládá předchozí vydělání bohatství některým z předků, dárců a někdejších majitelů pokladu. Uvedený výklad se netýká nemajetkových nesobeckých činů (přátelství, láska, morální podpora atp.), jejichž poskytnutí nemusí být spojeno s peněžními výdaji.
3 Alespoň jeden z údajů tedy musel obsahovat místo nacházející se v Čechách (hranice k roku 1930). Údaje porovnány s českou wikipedií. Obce ležící po obou stranách historické Česko-moravské hranice počítány k Čechám (třeba Červená Voda, okr. Šumperk).
4 Pokud se na dané aktivitě podíleli příbuzní podnikatele je tato aktivita přiřknuta podnikateli. Zpravidla zde šlo o manželky, jedná se však o minimum zaznamenaných příkladů (osobně si myslím, že vliv žen byl však zřejmě větší).
5 Tyto krátká hesla jsou použita především v rámci podnikatelských dynastií u jejich méně významných členů. Uvádějí zpravidla jen pozici ve firmě, příbuzenské poměry a základní data spojená s podnikáním.
6 Podnikatelé divokého kapitalismu [online, 2012]. Dostupný z (přístup VII/2014): http://www.mises.cz/clanky/podnikatele-divokeho-kapitalismu-807.aspx.
7 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 9 a 5 (nečíslována).
8 Česká wikipedie, heslo „František Adolf Hering“ (k VII/2014).
9 Rodina Šteinský / Steinský / Sehnoutka: Smiřice / Černožice [online]. Dostupný z (přístup VII/2014): http://www.smirice.eu/lide/sehnoutka/steinsky.htm. K daru budovy pro charitu - takzvaný "Dům důchodců“ - viz i zde: „Tento dům sloužil původně jako „Útulna továrních zaměstnanců“ (do roku 1930). Během těžké nemoci učinil pan továrník Steinský slib, že pokud se uzdraví, věnuje dům v Černožicích na dobročinný účel...Dne 14. ledna 1936 byla notářem Karlem Matouškem pořízena notářským spisem číslo jednací 5463 smlouva darovací mezi manžely Rudolfem Steinským-Sehnoutkou a Jaroslavou Steinskou-Sehnoutkovou a Kongregací sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích na dům čp. 84 v Černožicích se stavební parcelou č. kat. 111 a pozemkem č. kat. 547/3 role.“ (Něco z historie [online, 2014]. Dostupný z (přístup VII/2014): http://www.doduce.cz/index.php?nid=1904&lid=cs&oid=201431).
10 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 228 a MUDr. František Malínský [online, 2011]. Dostupný z (přístup VII/2014):http://www.kzmpribyslav.cz/MUDr.-Frantisek-Malinsky.html.
11 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 371 a Nadační fond Františka Topiče [online, 2014]. Dostupný z (přístup VII/2014): http://www.frantisektopic.cz/onas.htm.
12 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 404.
13 Englová, J. K sociální politice velkých průmyslových závodů v druhé polovině 19. a na začátku 20. století. In: Machačová, J. a Matějček, J. Studie k sociálním dějinám 6. Opava: Slezské zemské muzeum v Opavě 2001, s. 272-273.
14 Přirozeně zaměstnanci na to musí zaměstnavateli vydělat. Sám zaměstnavatel si ovšem musel provést kalkulaci ohledně výnosů a nákladů spojených s těmito aktivitami. Není ovšem vyloučeno, že někdy mohl být zaměstnavatel veden i jinými než sobeckými motivy.
15 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 157, 249, 281 a 391.
16 Tamtéž, s. 230, 329, 341 a 345.
17 Tamtéž, s. 341.
18 Tamtéž, s. 123, 124 a 170.
19 Tamtéž, s. 33, 44, 106 a 159. Matice lidu měla být spolkem pro vydávání laciných knih českých.
20 Tamtéž, s. 206, 249, 294, 336 a 337. Z Porgesovi iniciativy byla založena i jedna německá pokračovací živnostenská škola, ta však mohla být financována i z veřejných zdrojů, i když lze očekávat i soukromé příspěvky, mohla být také založena obcí. Matice česká sloužila k povznesení českého jazyka a literatury a pro dosažení lepších podmínek pro vydávání českých knih. Během 19. století se z Matice české stalo největší české nakladatelství, které se nejvíce zasloužilo o produkci a rozšíření odborné české literatury. Matice měla i osvětovou funkci (Historie Matice české [online, 2010]. Dostupný z (přístup VII/2014): http://www.nm.cz/snm/matice/matice_historie.html).
21 Myška, M. aj. Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století.Svazek 2. Ostrava: Ostravská univerzita 2008, ISBN 80-7042-612-81, s. 364.
22 Tamtéž, s. 37, 149, 199 a 326.
23 Tamtéž, s. 67-68, 235, 238, 272 a 398.
24 Tamtéž, s. 125, 144 a 233.
25 Tamtéž, s. 124, 145 a 300.
26 Tamtéž, s. 410 a 412.
27 Tamtéž, s. 26, 34 a 346.
28 Tamtéž, s. s. 265, 311, 390, 391 a 409.
29 Tamtéž, s. s. 415.
30 Tamtéž, s. 39, 109, 125, 127, 153, 156, 187-188, 338 a 381.
31 Tamtéž, s. 60.
32 Tamtéž, s. 123.
33 Tamtéž, s. 142.
34 Tamtéž, s. 287.
35 Tamtéž, s. 410, 411 a 412.
36 Tamtéž, s. 66, 158, 202, 228-229, 344 a 356. Je pravděpodobné, že ne všechny nepravosti (včetně dobývání renty) podnikatelů byly zaznamenány anebo vzaty v potaz.