Jak byste se měli chovat ke kolegovi, kterého podezříváte, že vám lže? „To záleží na typu dané lži a typu lháře, se kterým máte tu čest,“ říká uznávaný odborník na psychometrické testování Tomas Chamorro-Premuzic – profesor organizační psychologie na University College London a zároveň viceprezident společnosti Hogan Assessment Systems. V článku nazvaném Jak a proč lžeme v práci, který publikoval na serveru Harvard Business Review, vysvětluje, že lidé, kteří často lžou, mají dvě společné vlastnosti. Jednak nepovažují lhaní za neetické a jednak (na rozdíl od občasných lhářů) lžou i tehdy, když se necítí být pod tlakem.
Jak na systematické lháře
Systematičtí lháři mají silné sociální dovednosti, velkou představivost i mozkovou kapacitu a také emoční inteligenci. To vše jim pomáhá manipulovat s ostatními a udržet si při tom věrohodnou tvář. Problém s nimi je podobný jako s lidmi, kteří vše dělají pozdě. To nejlepší, co můžeme udělat, je odhalit typické vzorce jejich chování a podle toho plánovat své vlastní chování. Pokud jim chcete dát více najevo, že by vám měli přestat lhát, chyťte je při lži a ukažte, že nejste tak hloupí, jak si myslí. Zkuste se zaměřit na lži týkající se objektivních faktů, jako jsou například sliby, do kdy dokončí určitý úkol.
Kdo je občasný lhář
Občasní lháři mají jiný psychologický profil. Většinou se uchylují ke lži ze strachu a nejistoty. Tím, že lžou, však paradoxně svou nejistotu ještě prohlubují, protože se navíc začínají bát, že budou odhaleni. Typicky lžou proto, aby zveličili svůj podíl na určitém úspěchu, získali vyšší status nebo bližší vztahy s druhými. „Nejlepší způsob, jak jednat s nejistými lháři, je přimět je, aby si cítili být akceptováni,“ píše Tomas Chamorro-Premuzic. „Ukažte jim, že se jich vážíte pro to, jací jsou a ne pro to, jací by chtěli být.“
Lež nemusí být vždy špatná
Důležité je také vědět, že lidé často upravují skutečnost ve svůj prospěch ne proto, že by chtěli lhát, ale proto, že nevidí nebo nechtějí vidět pravdu. Měli bychom jim proto pomáhat vnímat věci z jiných úhlů. Ne každá lež je také nemorální. Někdy může více ublížit sobecky podaná pravda.
Když zjistíme, že nám někdo lhal, rozčílí nás to. Cítíme se podvedeni a máme tendenci reagovat emocionálně. Konfrontační jednání se nám však může vymstít. „Lepší způsob je slušně ukázat lháři, že se mu nepodařilo vás oklamat. Nebo předstírejte, že jste jim na lež skočili, čímž vlastně oklamete vy jeho,“ uzavírá Tomas Chamorro-Premuzic.
-kk-