Od 1. července 2017 nabývá účinnosti zákon č. 64/2017 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb.
Cílem dlouho diskutované novely je především posílení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů a změna systému přidělování insolvenčních věcí v oblasti oddlužení.
Novela insolvenčního zákona reaguje na aktuální situaci v oblasti oddlužení a měla by vést ke zkvalitnění insolvenčních řízení a k potírání nekalých a korupčních praktik, na které v mnohých případech poukazovala praxe.
Změna v přidělování insolvenčních věcí v oblasti oddlužení
Podle původní právní úpravy byli insolvenční správci ustanovováni podle pořadí zápisu svého sídla nebo provozovny do seznamu správců vedeného pro jednotlivé okresní soudy. V praxi tato úprava vedla ke zřizování provozoven jednotlivých insolvenčních správců za účelem uměle navýšit počet případů insolvenčních věcí připadajících jednomu správci.
Thomas Rechberger, partner advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha, k tomu dodává:
„Po novele se budou seznamy vést podle krajských soudů, což bude mít značný dopad do praxe. Insolvenčnímu správci zůstane zachována možnost zřídit si v rámci jednoho kraje více provozoven, do seznamu se ovšem zapíše pouze jeho sídlo resp. jedna provozovna. Z toho důvodu lze očekávat opětovné snížení počtu zřizovaných (leckdy fiktivních) provozoven a jako důsledek spravedlivou distribuci insolvenčních kauz mezi správce.“
Dohled Ministerstva spravedlnosti nad insolvenčními správci
Thomas Rechberger doplňuje: „Další novinkou, od které si navrhovatel zákona slibuje zkvalitnění výkonu funkce insolvenčního správce, je zavedení nové agendy Ministerstva spravedlnosti, která bude vykonávat posílený dohled nad insolvenčními správci a též agendy, která bude vykonávat veškeré činnosti související s udělováním a odebíráním akreditace subjektům oprávněným poskytovat služby související s institutem oddlužení.“
Povinností ministerstva je nově zajistit dodržování normativního regulatorního rámce požadavků kladených na insolvenční správce a vykonávat sankční pravomoc nad správními delikty.
Příkladem je pravomoc ministerstva zrušit akreditaci insolvenčnímu správci, který závažným způsobem poruší své povinnosti, nebo nespolupracuje při výkonu kontroly dohledového orgánu a znemožní tím odhalení svého protiprávního jednání.
Regulace subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení
„Novela upravuje i dosud neregulovanou oblast poskytovatelů služeb v oblasti oddlužení. Za současné právní úpravy se insolvenční soudy nezřídka setkávaly s nekvalitně zpracovanými návrhy na povolení oddlužení, vyhotovenými komerčními oddlužovacími společnostmi, pro něž institut oddlužení představoval relativně stálý zdroj vysokých příjmů. Po novele se okruh těchto subjektů zužuje tak, aby poradenství v oblasti oddlužení bylo poskytováno výlučně osobami, o jejichž kvalifikaci není důvod pochybovat, tedy advokátem, notářem, insolvenčním správcem, soudním exekutorem nebo osobami s udělenou akreditací,“ upozorňuje Thomas Rechberger.
Novinkou je zároveň i to, že akreditované subjekty nebudou moci přijímat odměnu ani náhradu nákladů od klientů v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti oddlužení. V případě sepsání návrhu ostatními zástupci v řízení, tedy advokátem, notářem, insolvenčním správcem nebo soudním exekutorem, dochází k limitaci odměny do maximální výše 4000 Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů do výše 6000 Kč bez DPH.
Požadavek na prokázání splatné pohledávky ze strany insolvenčního věřitele
Podle stávající právní úpravy v § 105 insolvenčního zákona je věřitel, podá-li insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.
Rechberger doplňuje: „Novela tyto povinnosti dále rozšiřuje pro případ, je-li dlužníkem právnická osoba a insolvenčním navrhovatelem osoba, která vede účetnictví nebo daňovou evidenci. Insolvenční věřitel je v takovém případě povinen doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím, notářským nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje.“
Ochrana před šikanózními insolvenčními návrhy
V poslední době insolvenční soudy zároveň zaznamenaly rozmach tzv. šikanózních insolvenčních návrhů, jejichž cílem je v prvé řadě poškodit jiného na dobré pověsti nebo důvěryhodnosti. Thomas Rechberger dále uvádí:
„Důsledkem zahájeného insolvenčního řízení docházelo v některých případech k výraznému poškození dotčeného subjektu vůči smluvním partnerům a veřejnosti, čemuž má novela zabránit. Nová regulace se zaměřuje zejména na fázi od zahájení insolvenčního řízení okamžikem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu, do oznámení o zahájení insolvenčního řízení.“
Zavádí se tzv. předběžné posouzení věřitelského návrhu, a pokud soud z posouzení vyvodí, že zde existuje nejistota o zneužití práv nebo nejistota ohledně jiného nedostatku insolvenčního návrhu, který je důvodem pro odmítnutí pro zjevnou bezdůvodnost, bude moci rozhodnout o tom, že se takový návrh až do uplynutí sedmidenní lhůty nezveřejní.
Právo nahlížet do insolvenčního spisu budou mít v této prvotní fázi pouze navrhovatel a dlužník. Cílem popsané úpravy je zabránit šíření zpráv o insolventnosti daného subjektu a jejich pozdějšímu dementování.