V hlavě koučovaného se během konverzace postupně objevují nové perspektivy a nápady. Proto je nezbytné, aby kouč přijal vše, co koučovaného napadne. Ve vztahu mezi oběma aktéry musí existovat důvěra až intimita, protože právě ta je nutná pro transformaci. Skutečné koučovací rozhovory není možné nijak vynutit.
Jak vypadá skvělé koučování
Každý rozhovor by měl být zahájen návrhem určitého tématu. Kouč by měl při rozhovoru mluvit takovým stylem a tónem, aby koučovaného navedl ke sdílení myšlenek, aby ho ujistil, že je v důvěryhodném prostředí a aby si získal jeho pozornost.
Hlas koučovaného může být zpočátku nejistý. Dotyčný se může od kouče snažit získat potvrzení svých činů a myšlenek. V takovém případě přichází na řadu nekompromisní a opravdová zvědavost ze strany kouče. Musí koučovaného neúnavně vyzývat a vést k tomu, aby mluvil a zcela svobodně popisoval, na co myslí a co ho napadá.
Skvělé koučování skutečně ovlivňuje. Komunikace i řeč těla kouče musejí být otevřené, aby tak bylo ilustrováno, že otevřeny jsou také všechny možnosti. Správný kouč přijímá vše, co se děje nebo co je vyřknuto. Tím ukazuje, že není potřeba žádná autocenzura.
Když je tedy koučování skutečně dobře prováděno, koučovaný cítí, že může mluvit naprosto upřímně a na rovinu, bez jakýchkoli problémů. Když koučuje skvělý kouč, je to úžasná podívaná. Kouč ovládá situaci, ale přitom nevyvíjí žádný nátlak. Kouč bývá uvolněný, aby vzápětí, když na to přijde, zaměřil veškerou svou pozornost na koučovaného, vysvětluje článek na webu organizace Center for Creative Leadership (CCL).
Kouči pracují se svými svěřenci, aby společně prozkoumali a probrali jakékoli téma nebo oblast. Na konci koučovacího rozhovoru je obvykle nalezeno řešení a poté následuje příprava na návazné akční kroky.
-jk-