Ve firmách se neustále zdůrazňuje týmová spolupráce. Obecně se předpokládá, že se zaměstnanci naučí novým věcem a také pomáhat si navzájem, když budou rozděleni do skupin s různou úrovní znalostí. Je to tak ale ve skutečnosti? Některé výzkumy ukazují, že tomu tak být nemusí.
„Abyste mohli pochopit, jak fungují věci ve skupině, musíte znát její hierarchii statusů a vlivů,“ vysvětluje profesor Stuart Bunderson z Washingtonovy univerzity v americkém St. Louis. „Tyto hierarchie se mohou dostat do cesty některým skutečně důležitým skupinovým cílům, jako je právě vzájemná pomoc a výměna znalostí.“
Profesor Bunderson zjistil, že hierarchie skupinového statusu mohou mít určité nefunkční vedlejší vlivy. Zejména jde o to, že členové týmu se cítí více zapojení a ochotní pomáhat těm dalším členům, kteří mají vyšší úroveň znalostí a tudíž i vyšší skupinový status. Jinými slovy, méně znalí členové často pomáhají těm zdatnějším a nikoli naopak. Výsledek pak vypadá tak, že se méně znalým členům nedostává dostatečné pomoci.
Jak se vyhnout této tendenci? Bunderson doporučuje vytvářet týmy tak, aby se odstranily překážky v interakci členů pomocí nezávislosti, společných cílů a také společných odměn. Pomoci může i delší působení týmů ve stejném složení, protože v krátkodobých týmech často není pro rozvinutí norem reciprocity a fair play prostor.
„Výsledky mé studie naznačují, že bychom měli při sestavování týmů členy s různou úrovní znalostí být obezřetnější, než jsme předpokládali,“ dodává Bunderson.
-kk-