Autor článku na webu psychologytoday.com popisuje příběh skupiny, která se setkala se dvěma výzkumníky ze Stanfordu. Sešlost byla zaměřená na to, jak se účastníci mají vypořádat se změnami, kterým čelili. Během následujících 3 let je výzkumníci pozorovali. Porovnávali to, jak se jim daří, s jejich vrstevníky, s lidmi, kteří na tom byli podobně. Skupina, která před lety strávila onu hodinu mírně strukturované diskuse o tom, jak řešit výzvy a problémy, na tom byla dobře:
- K lékaři chodili o polovinu méně často než ostatní.
- Měli téměř dvakrát silnější sebeúctu.
- Podávali lepší výkony než jejich vrstevníci.
O devět let později byli tito lidé výrazně šťastnější a spokojenější jak se svou kariérou, tak s osobním životem.
A všichni měli společné to, že prošli onou hodinou. Nikdo jim pravidelně nepřipomínal to, co se tam dozvěděli. Žádné připomínkové e-maily, žádné průběžné koučování. Tak k čemu vlastně během té hodiny došlo?
Účastníků studie se po 3 letech na onu hodinu zeptali – a více než 90 % z nich už vůbec netušilo, o čem tehdy během té hodiny byla řeč. Přesto jim to hodně přineslo, fungovalo to.
I krátké seance mohou mít velký účinek
Studie je jednou ze stovek podobných intervencí, tedy krátkých interakcí, které mají překvapivě dlouhotrvající pozitivní výsledky.
Například šlo o 30minutové prezentace, které vysoce rizikové adolescenty ovlivnily tak, že se z nich stali studenti s velice dobrými studijními výsledky (a přitom nedošlo k žádné změně na straně jejich rodičů nebo učitelů). Několik 3minutových videí, které zdůrazňovaly pozitivní účinky stresu, zase učinily skupinu vrcholových manažerů, kteří je shlédli, daleko produktivnějšími, angažovanějšími a schopnými se přizpůsobit.
Inspirace je tedy něco, na co snadno zapomeneme, ale co je přitom paradoxně mnohem trvalejší, než jsme si mysleli.
Těmto výsledkům je těžké věřit, že? Je to proto, že nastavení mysli a to, jak uvažujeme, může být ovlivněno už velmi krátkou seancí – a to je ten, způsob, jak inspirace funguje.
-jk-