Příprava zaměstnanců na vzdělávání a jejich motivace
Posláním lektora není účastníky na začátku kurzu „pacifikovat“, pro vzdělávání je teprve získávat a motivovat. To vše by ideálně a ve svém zájmu měl udělat zaměstnavatel, který své zaměstnance na kurzy za své peníze vysílá. Tedy „nepřehazovat“ to na lektora.
Lektor je zodpovědný za co nejkvalitnější předání a osvojení objednaného know-how. Místo toho si z něj však účastníci nezřídka snaží udělat „vrbu“ („Víte, jak nám to pomůže? Vy jste jediný, komu tomu můžeme říci…“) a lektor pak „má plné ruce práce“, aby kurz vrátil tam, kde má být a svoji práci odvedl tak, jak se od něj očekává a za co bude hodnocen.
Koncentrace účastníků na vzdělávání
Asi jsme ani nepotřebovali odborné studie, abychom si uvědomili, že závislost na mobilních telefonech, počítačích a jejich programech už dosahuje síly závislosti na tvrdých drogách (vědecky potvrzeno).
Pohled lektora na duševně poznamenané účastníky, kteří se bez těchto přístrojů během kurzu nedokáží obejít (a jejich manažeři je na dálku často ještě úkolují – proč je tedy na kurz posílali?), je jednak velmi smutný, jednak pro něj – pro pocit neslušnosti a „druhořadosti“ – velmi frustrující. Je však zcela reálný.
ESF
Myšlenka podpory vzdělávání prostřednictvím Evropských strukturálních fondů byla a je v základu dobrá.
Problémem bylo časově dlouhé zprocesování a díky tomu adresnost využití (doba mezi předložením žádosti + projektu, schválením a samotnou realizací byla dlouhá, potřeby se mezitím proměnily, lidé, na které byl projekt psán, odešli apod.) + způsoby a korektnost využití finančních prostředků, které jsou v celé řadě případů „vosím hnízdem“.
V součtu to vše nezřídka vyústilo ve vzdělávání s „povinnou účastí“ (aby se prostředky vyčerpaly), což logicky vedlo ke snižování kvality, motivace a k celkové dehonestaci a devalvaci vzdělávání jako takového. Škoda, být to tak ani zdaleka nemuselo, kdyby…
Korupce
Slovo, které bychom raději neslyšeli a nečetli, kdyby nebylo aktuální.
Díky stálé aktuálnosti toho společenského jevu dochází k zeslabování významu některých dovedností (např. obchodních – v situacích, kdy výrobky a služby jsou v rámci konkurence srovnatelné, slábne komerční argumentace a vedle tlaku na cenu se hledají jiné, „zbylé“ možnosti, jak prodat. Rafinovaně se to při tom překryje nonšalantními výrazy jako např. „motivace ke koupi“ ap.)
Dále dochází ke ztrátě důvěryhodnosti výběrových řízení, která občas bývají „napsána na někoho“ nebo rozhodnuta předem (a důvěřivého uchazeče to zpravidla stojí ztrátu a zneužití jeho cenného know-how, které nezřídka putuje k předem zvolenému vítězi čili konkurentovi).
Morálka a její prvek odpovědnost
Kdysi tradovaný vtip v duchu námi oblíbeného švejkování o tom, že „jedinou věcí, na kterou se můžeme spolehnout je to, že už se na nic spolehnout nemůžeme“, se stal obecně platnou společenskou normou, nad kterou se už ani nepozastavujeme.
Efekt vzdělávání je podmíněn dodržováním morálních principů, a ty nám značně upadly.
-
Nespolehlivost a nesolidnost (nedodržování slibů, slov a termínů, neodpovídání na nepřijaté hovory a maily, nutnost neustálých urgencí, výzvy k účasti na výběrových řízeních - pak neodpovídání, nekomunikace, zaměstnávání potenciálních dodavatelů tvorbou nabídky a výdejem know-how, pak žádná odpověď, nedostupnost na telefonáty a maily, klišé o nutnosti řešit jiné priority, tendence slibovat a neplnit, plkání laciných a nevěrohodných omluv ap.)
-
Svědomí, ohleduplnost a odpovědnost (např. odborná kompetence pro výkon dané funkce, střídání pracovníků na rozhodujících pozicích, aniž by předali agendu či jakékoli informace svému nástupci = začít znovu a často opakovaně, nehledě na přerušení kontinuity procesů ve firmě vlastní aj.)
Nebudou-li tyto a další elementární morální principy, zásady slušnosti a ohleduplnosti dodržovány, je více než jasné, že dopad vzdělávání do praxe a jeho efekt jsou značně oslabeny.
Tlaky na cenu
Vzdělávání je činností poskytující know-how, což jak známo v překladu znamená „vědět jak“ všem těm, kteří jak nevědí. Jako takové by jim tedy mělo významně pomoci, proto si jej koneckonců objednávají.
Žádné know-how není laciné – o to více by se je měl každý klient snažit zužitkovat, aby se mu do něj vložené prostředky vrátily, a to mnohonásobně. Nikoli tedy podrobit vzdělávání procesu „slevománie“, který u nás zachvátil celou řadu oborů a způsobil tím jejich devalvaci.
Navíc, už samotná vstupní analýza potřeb klienta nezřídka odhalí, k jak velkému a často netušenému plýtvání finančními prostředky u společnosti dochází. Snahy o poskytnutí slevy na vzdělávání (které by plýtvání mělo pomoci zabránit) pak působí přinejmenším nepatřičně.
To samozřejmě nevylučuje možnost vyjednávat o ceně vzdělávání v odůvodněných případech (objem činností, dlouhodobost spolupráce aj.).
Využití technologií ve vzdělávání
Vývoj a nástup nových technologií je nezadržitelný. Stále bychom si však měli opakovat, kdo pro koho tu vlastně je – správná odpověď samozřejmě zní, že technologie pro nás, nikoli obráceně.
Pokud jde o vzdělávání, měli bychom se naučit vhodně kombinovat a vyvažovat různé formy a technologie (e-learningy, online systémy aj.) a do této mozaiky nezapomenout zařadit „živého člověka“ – lektora nebo kouče – se všemi výhodami a efekty, které může poskytnout jedině on, kdežto jakákoli technika nikdy.
„Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastností povah vznešených.“
J.A. Komenský (1592-1670)
Prohlášení autora článku:
Vnímám složitost situace na trhu práce a obtížnost získávání kvalitních zaměstnanců, stejně jako současnou výhodu uchazečů o práci. Ve svém článku se proto nesnažím o obhajobu ani kritiku uchazečů a zaměstnanců na straně jedné či zaměstnavatelů na straně druhé. Snažím se nacházet objektivní příčiny vzniklého stavu a nastavit komukoli „spravedlivé zrcadlo“. Jsem si vědom, že obraz v něm se nám líbit nemusí, důležité však je, bude-li pravdivý. V tomto článku zrcadlo stavím především před zaměstnavatele. Čerpám při tom ze skutečností, které se reálně dějí.