Naše neúspěchy bychom však neměli oslavovat přehnaně. Jistě, jsou důležitým zdrojem poznání a díky tomu, že jsme na ně tak trochu hrdí, se cítíme lépe. Získáváme pocit, že naše selhání nebylo zas tak zlé. To však může mít závažné následky.
Když jsme na neúspěch příliš hrdí, nepoučíme se z chyb
Obvykle selháváme, protože jsme udělali nějaké chyby. Příště se chceme těmto chybám vyhnout. Abychom se mohli pohnout kupředu, musíme se proto z našich chyb poučit. Tím, že jsme hrdí na náš neúspěch, se však zaměřujeme spíš na jeho odůvodnění, než na to, abychom si vzali nějaké poučení.
Dostáváme se do defenzivního postavení
Oslavováním neúspěchu jednoduše obhajujeme naše činy, které k neúspěchu vedly. Začínáme tak hledat důvody, proč k tomu došlo. Pokud to byl vztah, budeme mít tendenci obviňovat toho druhého, a ne hledat svou část viny.
Právě to však musíme umět. Musíme dokázat odhalit a uvědomit si svoje vlastní chyby, tvrdí článek na webu addicted2success.com.
Stáváme se tak línými
Nesmíte sami sebe chválit za své neúspěchy. Je důležité jich využít k získání odolnosti, protože právě nepohodlí a nejistota nakonec vedou k úspěchu. Neúspěchy vás mohou obrnit, musíte se z nich však poučit a ne se z nich radovat.
Když nebudete riskovat, budete navždy průměrní
Neúspěch také přichází, když neděláme nic, když zůstáváme pasivní. Když nic neriskujeme, možná o tom nevíme – ale už tím jsem neuspěli. Zvykli jsme si na neúspěch a nechali jsme rezignaci převzít otěže nad naším životem.
-jk-