Do nové situace se tak dostala řada manažerů, kteří neví, jak na nastalou situaci reagovat a jak psychicky opečovat kolegu v „nepohodě“. Krize přitom není nic neobvyklého, je přirozenou součástí našeho života. Nese v sobě prvek ohrožení, ale i příležitosti. Metaforicky si krizi můžeme představit jako okraj propasti, na kterém se ohrožený člověk pohybuje. Stojí na jejím okraji a bojí se pohnout, protože vidí jen propast, hloubku pod sebou. Je paralyzován.
Jak na první pomoc
V tento okamžik přichází na pomoc odborná krizová intervence. Ta spočívá v rychlém, až okamžitém zásahu co nejblíže toho, co přináší ohrožení. Jedním z cílů krizové intervence je posílit kompetence daného člověka, aby řešení krize zvládl v co největší míře sám.
Při krizové intervenci se zaměřujeme na blízkou minulost, kdy a jak krize vznikla, a na blízkou budoucnost. Orientujeme se nejen na problém, ale na celý kontext daného problému.
V rozpoznání, zda zvládnete poskytnout pomoc sami, nebo bude potřeba zapojit odborníka, se řiďte zdravým selským rozumem. Důvěřujte mu. Nepřeceňujte své schopnosti.
Krizová intervence může proběhnout jak osobně, telefonicky, tak po videohovoru. Každá forma má však svá specifika.
Čtyři klíčové kroky
Při krizové intervenci doporučuji pracovat s “Válkovo-Šebestovým schématem”. Jde o jednoduchý model, který naznačuje klíčové kroky při krizové intervenci. Jak tedy reagovat a psychicky opečovat kolegu „v nepohodě“?
Válkovo-Šebestovo schéma krizové intervence: Jednoduchý model naznačující potřebné kroky při krizové intervenci
1. Navažte vztah a zjistěte, o co jde
Nenásilně nabídněte kolegovi svou přítomnost, vybídněte jej jednoduchými otázkami ke sdílení. Zeptejte se například: „Vnímám, že se něco děje. Můžeš mi o tom něco říci? Řekni vše, co bys potřeboval říci.“ I pokud máte s kolegou dobrý vztah, je vhodné jej podpořit: „Jsem rád, že se na mne s tímto obracíš. Můžeme spolu hledat cesty k řešení.“
2. Vytvořte zakázku
Proberte s kolegou možnosti vaší pomoci a jasně informujte o jejích hranicích. „Jak to bude vypadat, když budeš „v pohodě“? K čemu bychom mohli dojít v průběhu našeho rozhovoru? Mám dojem, že tato záležitost je hodně zraňující, asi přesahuje možnosti řešení tady na pracovišti. Obávám se, že s tím aktuálně nemohu nic udělat, ale zkusíme postupně hledat možnosti.“
3. Posuďte a rozhodněte
V tomto okamžiku už do značné víry víte, o co jde, a máte nastaveny základní parametry možné pomoci. Zvládnete to dál sami, nebo potřebujete pomoc profesionála? Domluvte si další kroky.
4. Formulujte, co dál
Člověk, který je v těžké situaci je někdy přehlcený informacemi. Užitečné je spolu s ním některé informace zopakovat, klidně to můžeme nechat na něm: „Jaké budou tedy tvé další kroky?“
Rozšiřte tunelové vnímání
Během jednotlivých kroků mějte na paměti neustálé kotvení a stabilizaci zaměstnance. Jde často o práci s tělem. Pokud vnímáte jeho dezorganizovanost, říkejte, kde jste, kdo jste, co tam děláte, co se bude dít. Maximálně se snažte o změnu optiky ve vnímání krize.
Problémem je často zúžené „tunelové vnímání“. To vede ke změně v koncentraci – člověk je v zajetí krizové události. Nemá širší rozhled, je v propasti, kde nevidí horizont, cestu ven, jen neschůdné stěny. Proto je potřeba toto „tunelové vnímání“ rozšiřovat poukazováním na časovou omezenost působení krizové situace, poskytováním naděje a výhledu do budoucna.