Lidé mají tendenci volit řešení nikoliv na základě racionálních důvodů, avšak častěji spíše na základě tušení nebo pocitů, uvádí ve článku Ian Krajbich, spoluautor studie a docent psychologie a ekonomie na univerzitě. Takové výsledky se přitom dostávají do rozporu s teoriemi, které tvrdí, že lidé optimalizují svoji volbu, aby maximalizovali výsledek.
Krajbich zároveň uvedl jednoduchý příklad toho, jak výsledky studie mohou fungovat v reálném životě. Řekněte, že hlavní ulice je pro vás obvykle nejrychlejší cestou z práce domů. Cestu však včera začali opravovat, což v důsledku zpomalí provoz o několik minut. Namísto toho jste tedy zvolili trasu po vedlejší ulici a dostali jste se domů o pár minut rychleji, než jste zvyklí. Po pár týdnech hlavní ulici opravili. Kterou cestu zvolíte dnes? Přes hlavní ulici, o které víte, že je to nejrychlejší cesta? Nebo zvolíte vedlejší ulici, protože se vám po ní posledních pár dní dobře jelo?
Výsledky studie naznačují, že mnohokrát se spíše vydáme cestou, která nám fungovala včera, a ignorujeme důkazy o tom, co za běžných okolností funguje nejlépe. Existuje napětí mezi tím, co bychom měli dělat, alespoň ze statistického racionálního hlediska, a tím, co děláte, protože se nám to v poslední době osvědčilo.
Rozhodujeme se racionálně nebo emocionálně?
V rámci studie účastníci hráli jednoduchou počítačovou hru, během níž měli klikat na určité vzorce na obrazovce, které jim přinášely průběžně odměnu. Vědci sledovali pohyby počítačové myši, aby zjistili, zda účastníci porozuměli, který vzorec jim přinese nejvyšší odměnu.
Účastníci si například vybrali jeden ze dvou symbolů v horní polovině obrazovky – jeden vlevo nahoře a druhý vpravo nahoře. Poté přesunuli kurzor do dolní poloviny obrazovky a v pravém dolním nebo dolním rohu se objevil další symbol, na který klikli a viděli získanou odměnu. Účastníci tuto hru několikrát opakovali a vědci mohli sledovat, zda se účastníci během hry naučili vzorec s nejvyšší odměnou.
"Zjistili jsme, že téměř všichni - 56 z 57 účastníků – se naučili vzorec. Pro naše účastníky to nebyl žádný problém," uvádí Krajbich.
Vědci nicméně navrhli část studie tak, aby vzorec, který obvykle vedl k největší odměně část času hry nefungoval. Otázka tedy byla: Jak se účastníci zachovají poté, co po jednom z pokusů, kdy vzorec, který vede k nejvyšší odměně, nezafunguje? Budou se držet vzoru nebo si vyberou jiný postup? Výsledky ukázaly, že účastníci dodržovali postup, který jim nabízel nejvyšší odměnu, což bylo podle vzoru, který nejčastěji nefungoval v 6 z 10 případů. Sledovali jej přibližně 20 % času celé hry.
V ostatních částech studie fungoval vzor, který produkoval největší odměnu, vždy stejným způsobem. Zde, kde byl vzorec konzistentní, ho účastníci sledovali přibližně dvakrát častěji než v ostatních případech: přibližně 40 % času.
Proč lidé neřídí nejlepší strategii častěji?
I když odpověď na tuto otázku přesahuje rámec této studie, Výsledky uvádí, že je pravděpodobné, že je zapotřebí hodně duševní energie a plánování, aby bylo vždy možné rozhodovat na základě znalostí prostředí. A odměny za nejlepší strategii nejsou vždy zřejmé – zejména pokud tato strategie zvyšuje úspěch jen o malé procento.
„Může být těžké posoudit, zda jste se rozhodli dobře nebo špatně na základě výsledku. Můžeme udělat dobré rozhodnutí a náhodou získat špatný výsledek. Nebo můžeme udělat špatné rozhodnutí a mít štěstí a získat dobrý výsledek,“ uvedl Krajbich.
V takových situacích je pro lidi snadné přestat být disciplinovaný a jednoduše si vybrat řešení, které se nám naposledy vyplatilo. Poučení z této studie tedy vyplývá, že lidé se musí učit, co funguje nejlépe. "Prostě musí tyto znalosti uvést do praxe," doplňuje.
-bb-