Výzkumy ukazují, že sounáležitost se projevuje, když:
- cítíme se oceňováno ostatními lidmi v kolektivu,
- cítíme, že zapadáme do komunity a prostředí.
Vezmeme-li v úvahu zkušenosti z posledních 20 let výzkumu a praxe odborníků, pak pocit sounáležitosti obvykle vzniká, když jednotlivci zažívají uspokojení jednoho z následujících pocitů:
- Přijetí
- Uvítání
- Docenění
- Opečovávaní
- Ohodnocení/ocenění
- Zasvěcenost/niterní porozumění
K vyvolání těchto pocitů je zapotřebí, aby komunita dokázala poskytla určitý zážitek, ve kterém si účastníci mohou cítit, že jsou přijímáni, vítáni, oceňováni, pečováni, oceňováni nebo mají důvěrné porozumění.
Ačkoli to pro některé lídry může znít jako magický úkol, kterého se jim v kolektivu daří těžko docílit, mohou se naučit určitým principům, díky nimž komunitu a týmy stmelí.
Kde začít?
Sounáležitost, coby pocit, interně prožívána jako zkušenost první osoby. Taková zkušenost je pro pozorovatele obtížná měřit, dala by se přirovnat například k měření síly mateřské lásky. Přesto tato obtíž nečiní zážitek o nic méně kritickým. Je dobré se snažit podporovat v komunitě „vnitřní pohled“. Například tím, že členům pomůžete sdílet porozumění zasvěceným pohledem. To znamená, že budete sdílet mezi sebou věci, které pochopí jen zasvěcenci, okolí ne.
Zde je příklad z praxe americká bývalé kapitánky útvaru hasičů v důchodu Melissy Allen, který uveřejnil magazín Undercover Recruiter. Melissa se podělila o to, jak si velmi cení času stráveného s ostatními hasiči ve své komunitě, neboť chápou složitost, tlak a vášeň, která s rolí často přichází. Hasiči sdílejí navzájem často beze slov porozumění a soucit. Pocit sounáležitosti v dané komunitě je natolik silný, že pokud se ke skupině připojí například partner či partnerka některého z hasičů, konverzace se okamžitě změní. Není to proto, že „cizinci“ nejsou vítáni nebo milováni, je to proto, že nesdílejí zasvěcené pochopení, které hasiči v průběhu své kariéry získají.
Podobné je to i mezi dalšími lidmi, kteří sdílí podobné silné zážitky. Například pacienti s rakovinou, zahraniční pracovníci, maratonci a další. Tito lidé mezi sebou mají velmi silné pouto a sdílejí „porozumění zasvěcených“.
Když organizace přijme principy budování komunity, zaměstnanci jsou k ní přitahováni, protože mezi sebou sdílejí některé hodnoty intenzivněji než ostatní. Chceme se cítit pochopeni lidmi, kteří sdílejí naše hodnoty. Chceme vidět, že lidé uvnitř to chápou více než lidé mimo naši komunitu. Buďte proto selektivní. Mimochodem, toto je jeden z důvodů, proč komunita nemůže uspět, pokud nebere hodnoty jednotlivců v potaz a je ochotna přijímat lidi jen na základě jejich kvalifikace. Proto buďte opatrní, koho do svého týmu skutečně pustíte. Měli by to být lidé, kteří nejenže přijímají základní hodnoty vaší organizace, ale také odpovídají vaší kultuře.
-bb-