Tento text vychází z článku na webu Harvard Business Review.
Lepší koncentrace a menší chybovost
Ideální pracovník je takový, který si umí dobře zorganizovat svoji práci tak, aby pokud možno v jednu chvíli pracoval primárně na jednom úkolu. Takový pracovník by se měl při práci na svých úkolech dostat do stavu tzv. „hluboké práce“. Problém ovšem je, že v takovém stavu nelze vydržet příliš dlouhou dobu v kuse. A mozek si občas potřebuje odpočinout, aby se pak následně mohl opět znovu plně koncentrovat. Když byste tedy svým podřízeným zakazovali dělat si občas přestávky, nutíte je k tomu, aby pracovali neefektivně a nemohli se po čase dostatečně soustředit na to, co dělají.
Duševní zdraví a snížená hrozba vyhoření
Pracovník, který si nedělá přestávky a jede takříkajíc „nadoraz“, je vystaven vyššímu riziku vyhoření. I z čistě ekonomického hlediska je tedy nevýhodné nutit pracovníky pracovat neustále a bez občasných přestávek nebo přátelského povídaní s kolegy. Pokud byste totiž měli v týmu samé workoholiky, dříve či později by mohli vyhořet a následně byste museli hledat za všechny náhradu.
Socializace a komunikace v rámci týmu
Občasné přestávky, klábosení u kávovaru, společné sledování nějakého nového virálního videa nebo vyprávění o tom, jak se kdo měl na dovolené, nejsou jenom zbytečné aktivity, které zabíjí čas. Jedná se i o důležitou součást socializace v rámci týmu. Pracovníci, kteří spolu často neformálně mluví, spolu pak dovedou lépe a efektivněji komunikovat i v rámci své pracovní agendy.
Zlepšení reputace týmu i celkové značky zaměstnavatele
V neposlední řadě je nutné uvědomit si, že jako manažer přeci nechcete být vnímáni jako tyran nebo despota, který stojí svým podřízeným za zády a neustále je hlídá, jestli se náhodou pět minut „neulejvají“. Když budete mít k těmto záležitostem zdravý přístup, zlepšíte tím vnímání svého týmu i značky zaměstnavatele jako takové.
-mm-