Stále častěji se stává, že starší zaměstnance řídí mladší manažeři. Mnozí z těchto zaměstnanců cítí zahanbení, když mají pracovat pro „dítě“ a celou situaci chápou jako nepřirozenou nebo jako útok na své schopnosti a dovednosti. Tento konflikt navíc nebývá jen jednostranný. Ani pro mladého manažera není jednoduché řídit starší zaměstnance, kteří mají více zkušeností než on. Nejobtížnější pro obě strany je vypořádat se s odlišnými generačními styly práce a vnímání okolí. Jediné možné řešení spočívá ve vzájemném respektu.
Starším zaměstnancům bývá ze strany mladých vytýkána neochota měnit se a přesvědčení, že všechno vědí nejlépe. Ze strany starších pak na hlavy mladých dopadá kritika v tom smyslu, že jsou příliš energičtí a přímočaří workoholici. Podle Tiny Monkové z australské společnosti Monk & Associates, která se zabývá byznys koučikem, je na starších zaměstnancích, aby šli příkladem. Mladí šéfové by si pak měli uvědomit, že není nijak ponižující ptát se starších podřízených na jejich názory a zkušenosti.
Pro mladé šéfy je také problematická nedostatečná znalost moderních komunikačních technologií či internetu ze strany starších zaměstnanců. Podstatou tohoto problému je skutečnost, že starší lidé raději komunikují osobně. Vyřešit to lze propojením starších zaměstnanců s mladšími mentory. Obě strany pak spolu mohou lépe sdílet své zkušenosti a učit se vzájemnému respektu a spolupráci bez ohledu na věk.
-kk-