Organizace často zjišťují, že za sdílení znalostí je třeba zaměstnance odměňovat. Zatímco v soukromém sektoru je možno podněcovat sdílení finančně, je u veřejných organizací tato možnost dosti omezená. Značná míra byrokracie totiž vede u pracovníků ke snížení motivace a produktivity.
Přesto má veřejný sektor v podpoře kultury sdílení znalostí určité výhody. Na rozdíl od soukromých společností zde totiž nepanují takové obavy o obchodní tajemství a jiné důležité informace. Zaměstnanci veřejných organizací navíc většinou nejsou ani tolik motivovaní ziskem, jako spíše významem služeb, které zajišťují.
Komise pro bezpečnost práce (ozn. WSIB) v kanadském Torontu například podněcuje své pracovníky k tomu, aby se ve svých činnostech považovali za odborníky. Vzorné příklady bývají pravidelně uváděny v podnikovém buletinu. Další podpora má formu počítačových školení, která mají usnadnit přidávání obsahu do znalostních skladů.
Míru sdílení znalostí hodnotí organizace podle množství příspěvků zaměstnanců do databází příslušných skupin. Tento ukazatel se pak odráží v osobním ohodnocení.
Základní rozdíly mezi veřejnými a soukromými organizacemi v přístupu ke správě znalostí jsou shrnuty do tabulky.
**Datum vydání: VIII/2001**
Article source Knowledge Management Magazine - zdroj informací pro oblast knowledge managementu (správy znalostí)