Lidé věnují v dnešní době práci mnohem více pozornosti a času než dříve. Důvodem je podle autorky článku to, že v práci hledají uspokojení svých citových potřeb, kterého se jim nedostává v reálném životě. Jejich životem se stane práce.
Problém však je v tom, že práce (kolegové, šéf) jejich očekávání zpravidla nenaplní. Někdy mohou být tito zaměstnanci i propuštěni. Je samozřejmé, že se pak cítí nedocenění a zneužití – psychologické problémy na sebe obvykle nenechají dlouho čekat. Autorka článku přirovnává jejich situaci k situaci ženy v domácnosti, která je příliš závislá na svém manželovi a věnuje mu celý svůj život a volný čas. Když od ní pak manžel odejde, psychicky se z toho zhroutí.
Autorka v článku popisuje metody psycholožky, která se tomuto fenoménu začala blíže věnovat. Shromáždila skupinu lidí, kteří byli takto postiženi (většinou ženy) a začala s nimi pracovat. Přitom se jí podařilo vysledovat některé (3) společné znaky emoční závislosti na práci:
1. Lidé si myslí, že do práce jít musí a téměř nemají absence. Myslí si, že musí práci věnovat 100% své osobnosti – pak jim už nezbývá volný čas ani psychické síly na rodinu a děti.
2. Na provedené práci se jim nejvíce líbí pochvala a ocenění. Nejdůležitější však je, zda pracovník sám cítí uspokojení z dobře odvedené práce a zda sám sebe dokáže ohodnotit.
3. Jejich kolegové jsou zároveň jejich nejbližšími přáteli.
Article source Fast Company - leading U.S. magazine and website for managers