Problém měření inflace vyvěrá z obtížnosti statistické evidence v podmínkách ekonomické transformace. Oficiální údaje tak mohou poskytovat zavádějící informace tvůrcům politik, včetně politiky měnové.
Studie vycházející z Boskinovy metodologie uvádějí čtyři základní zdroje, které měření inflace zkreslují:
1. substituce ve spotřebě,
2. substituce v distribuci,
3. zlepšování kvality obchodního zboží a
4. nové zboží.
Vliv těchto zdrojů v současné době klesá.
Zatímco v prvních letech ekonomické transformace veřejnost údaje o inflaci podceňovala, nabývá problém měření na aktuálnosti právě v poslední době. Důvodem je rapidní zhoršení vývoje salda veřejných rozpočtů. V roce 1998 byly stanoveny takové inflační cíle, které zohledňovaly odlišnosti domácí cenové hladiny a objektivní nutnost jejího poněkud rychlejšího růstu. Obecně platí, že inflační cíle byly vždy podhodnoceny.
Souhrnně lze říci, že nezohlednění nadhodnocení inflace při rozhodování centrální banky samo se samo o sobě na výstupech ekonomiky neprojevilo.