Učení se realizuje prostřednictvím využívání intelektuálního majetku, který je obvykle uložen ve znalostních databázích. Jedná se o dřívější zkušenosti a kodifikované nejlepší postupy. Další možností učení je spolupráce s odborníky a kolegy (personalizace). Správa znalostí se zaměřuje na správu intelektuálního majetku a v učící se organizaci probíhá vývoj organizačního prostředí, které podporuje vytváření, získávání a předávání intelektuálního majetku. Je zřejmé, že tedy oba koncepty mají hodně společného.
Správa znalostí i učící se organizace vytváří ve firmě hodnoty díky možnosti spolupráce při řešení problémů, přerozdělení pracovního zatížení, a tím i zvýšení výkonnosti podniku. Zaměstnanci jsou motivováni k vytváření databází nejlepších postupů a zdrojů pro další využití. Velmi užitečná je také vzájemná spolupráce jak s ostatními kolegy, tak i s odborníky v rámci firmy a mimo ni.