Agresoři bývají hluční a nároční. Neposlouchají a považují se vždy za toho, kdo má pravdu. Svět vnímají tak, jako že jsou jen vítězové a poražení a oni musejí být vítězi. Nechybí jim sarkasmus a přezíravé chování k ostatním. Agresivního zaměstnance je třeba nejprve nechat vydýchat, vypustit páru. K tomu poslouží aktivní naslouchání, aby manažer pochopil jejich pohled na věc. Pak se však musí zapojit do hovoru s vlastním názorem, aby agresor jasně viděl, že na každý problém není jen jedna správná odpověď.
Oběti jsou takoví zaměstnanci, kteří si neustále stěžují, kňourají a bědují. Obviňují druhé ze svých problémů a veřejně prezentují svou depresi, aniž by usilovali o změnu k lepšímu. U takových lidí je opět třeba projevit zájem a vyslechnout jejich stížnosti. Pak by mělo následovat poskytování zpětné vazby, která je přiměje ke změně priorit. Je třeba nabízet jim konkrétní možnosti řešení jejich problémů. Důležité je, aby si tito lidé uvědomili, že nejsou bezmocní. Vyžadují pozornost a uznání.
Zachránce je zaměstnanec, který je vždy ochoten pomáhat druhým. Jeho hlavní snahou je, aby jej všichni měli rádi a obdivovali. Vyhýbají se jakýmkoli konfrontacím, se vším bez rozmyslu souhlasí. Při vedení takového zaměstnance je třeba přimět jej k plnění všech jeho pracovních povinností, zacílit jeho snahy na vlastní činnost.
Agresivní lidé hledají a často také vytvářejí oběti. Jsou pro ně snadná kořist. Oběti pak nezvládají svoji práci a omlouvají se, že to není jejich vina. V takové chvíli nastupuje na scénu zachránce, aby oběti pomohl a tento kruh se neustále opakuje. Řízení problémových zaměstnanců vyžaduje pečlivé naslouchání a oceňování, ale také vymezení povinností a požadování změn v chování.