Duševní vlastnictví může být cokoli od konkrétního výrobního procesu, plánu na uvedení výrobku na trh nebo chemického vzorce až po seznam zemí, v nichž má firma registrované patenty. Obecně vzato jde o nehmotné informace o vlastnictví, které jsou pro mnohé podniky důležitější než jakýkoli majetek hmotný. Americká legislativa například duševní vlastnictví dělí do čtyř kategorií: patenty, ochranné známky, autorská práva a obchodní tajemství. Může však jí i o něco širšího a ještě méně uchopitelného, jednoduše myšlenku.
Rozhodně není žádoucí domnívat se, že ochrana duševního vlastnictví je čistě záležitostí právního oddělení firmy. O tom, co je třeba chránit by měli být poučeni všichni zaměstnanci a zároveň také instruováni, jak postupovat v praxi. Důvěrné informace by měly vždy být označeny příslušnou nálepkou a uzamčeny v archivech nebo databázích. Odpovědní pracovníci se musejí seznámit s moderními technologiemi, které mají oni, ale zároveň i potenciální zloději informací k dispozici. Vždy je třeba zamyslet se, jak bychom sami postupovali v roli špiónů. Ti nejčastěji hledají veřejně dostupné informace, pak telefonují do firem ve snaze dozvědět se více, pohybují se v terénu mezi odborníky a skládají si získané údaje pomale, ale jistě dohromady.
Úroveň průmyslové špionáže se také liší v jednotlivých zemích a částech světa. Tradičně měla velkou podporu ve Francii, Číně, Latinské Americe a bývalém Sovětském svazu. V roce 2003 konkrétně nejvíce bujela v Bangladéši, Nigerii a Haiti. Situace by se naopak měla zlepšovat v Indii, kde se v současné době slibně rozvíjí outsourcingové aktivity amerických firem.
**Datum vydání:** XII/2003
Article source CSO Magazine - Internetový magazím pro vedoucí pracovníky v oboru bezpečnosti a IT.