V oblasti stanovování cen se rozpoutal tvrdý boj. S rozvojem mezinárodního obchodu si firmy začaly v různých zemích určovat různé ceny, proto se například stane, že když si zákazník zakoupí letenku z Toronta do San Francisca prostřednictvím kanadské webové stránky cestovní kanceláře, zaplatí za ni 750 dolarů. Na americkém webu je to o polovinu méně, ovšem americká cestovní kancelář nepřijímá kanadské platební karty.
Tento příklad začaly pomalu následovat i další firmy. Snaží se maximalizovat své zisky a rozdělují si tak zákazníky do skupin podle toho, kolik jsou ochotni zaplatit. Vtip je v tom, že mnohdy neví, kam až mohou zajít, aby si zákazníka neodradily. Špatně stanovená cena může mít katastrofální následky. Určování cen je přitom obor, který se na žádné obchodní škole a univerzitě neučí.
Globalizace zvýšila počet konkurentů, proto se správné stanovení cen výrobků stává velmi důležitým činitelem úspěchu firmy. Díky Internetu mohou zákazníci nakupovat po celém světě a snadno porovnávat ceny. Zavedením jednotné evropské měny se navíc zvýšila transparentnost cen.
Manažeři se snaží přistupovat ke stanovování cen zodpovědněji než v minulosti. Řetězce supermarketů například sledují, jak se mění nákupní zvyklosti zákazníků v závislosti na zvýšení ceny nebo naopak slevě. Jednou z používaných metod je metoda většího výběru způsobů placení – zákazníci si například mohou vybrat, zda zaplatí hotově nebo na splátky. Některé firmy stanovují u svého zboží dvojí ceny, přičemž v rámci vyšších cen má zákazník zajištěny nadstandardní služby, jako je rychlejší doručení zboží a poradenství.
**Datum vydání:** V/2002
Article source The Economist - The Economist online edition