Výkonní ředitelé musejí čelit specifickým výzvám – stanovují celopodnikové direktivy, podmínky a hranice. Nemohou být u každého rozhodnutí, ale určují, jak by měla být vykonáno. Měli by být inteligentní, motivovaní, charakterní, energičtí a vědět, zda bude jejich idea realizovatelná a strategie účinná. Přesto dělají nesprávná rozhodnutí. Proč? Ironií je, že minulé úspěchy samy mohou být příčinou – často vedou k přecenění vlastních sil. Ekonomické modely se sice mohou hezky vyjímat v tabulkách, ve skutečném odchodním světě ale nemusejí fungovat.
Strategické simulace nabízejí odlišný přístup a umožňují vyhnout se některým nástrahám ještě před tím, než dojde k investicím. Jsou užitečné zejména tehdy, jestliže by neúspěch stál mnoho peněz, jde-li o dosud nevyzkoušenou situaci nebo je-li třeba shodnout se na určitém rozhodnutí. K přesnému zodpovězení otázky, zda bude váš přístup fungovat, je nejprve nutno konkrétně stanovit, jaký výsledek představuje úspěch - nemusí to být jen překonání výsledků z minulého roku či větší zisk než konkurence. Pomocí simulace lze zjistit, jak by situace vypadala při použití plánované strategie a bez ní.
Mezi faktory, které je nutno zohlednit, patří mimo jiné tyto předpoklady: Řídit lze pouze příčiny, nikoliv výsledný efekt. Zákazník nakupuje s ohledem na to co potřebuje, ne díky trendům na trhu a další. Aby váš strategický přístup fungoval, musejí mít vaši kolegové stejnou a jasnou představu toho, co je úspěchem. Je také nutno zhodnotit, jak bude strategie životaschopná v konkurenčních podmínkách a ohlídat záludná místa. (Těmi mohou být například analýzy založené na teoretických předpokladech.) Významné je i stanovení mezníků umožňujících kontrolu průběhu celého plánu.
**VIII/2002**
Article source The CEO Refresher - a U.S. website focused on management