Každá společnost disponuje určitým intelektuálním majetkem. Zvláště patrné je to u těch, které se nezabývají pouze přímým prodejem nějakého zboží, nýbrž jeho vývojem. Intelektuálním majetkem jsou myšlenky a vynálezy zaměstnanců, které se mohou stát předměty obchodu. Mnohé firmy však mají s rozvojem a případným prodejem svého intelektuálního majetku problémy. K tomu, aby z tohoto majetku mohly čerpat nějaký zisk se totiž musejí nejprve naučit soustředit pouze na vynálezy, které mohou nalézt široké uplatnění. Jakmile takové myšlenky definují, musejí pak přistoupit k vytvoření systematické sítě svého intelektuálního majetku.
Síť v tomto slova smyslu znamená spojení dvou specialistů: „znalostních partnerů“, kteří disponují konkrétními znalostmi o možnostech uplatnění intelektuálního majetku firmy a „konverzních partnerů“, kteří jej budou umět prodat. Mezi znalostní partnery se řadí společnosti zabývající se vývojem příslušných technologií, specialisté v daném oboru (konkrétně akademici, inženýři apod). Konverzními partnery jsou pak prodejci, makléři, konsolidační specialisté. Celou síť je poté třeba správně vést, řídit. Správa intelektuálního majetku by tak měla být v kompetenci každého dílčího oddělení firmy, nikoli pouze oddělení výzkumu a vývoje. Důležitá je spolupráce a podpora ze strany nejvyššího vedení.
**Datum vydání:** XI/2002
Article source McKinsey Quarterly - business magazine published by McKinsey & Company