Rozvíjející informační technologie však nejsou jedinou příčinou paradoxu produktivity. Do těch je třeba zahrnout i skutečnost, že se stále mění charakter národních ekonomik, zastaralé způsoby činnosti se mechanicky převádějí do počítačů, stále existuje příliš málo počítačů a lidé je neumějí správně používat. Příčinou vzniku paradoxu může být i situace dnešní západní ekonomiky, která již opouští staré mechanizované hospodářství, ale dosud se nestačila plně změnit v novou digitální ekonomiku.
Hnací silou staré ekonomiky bylo dosažení automatizace výroby zboží zajišťované automatickými montážními linkami a mechanizovaným zemědělstvím. Od 60.let 20.století však dochází k velké změně a stále více pracovních sil se přesouvá do oblasti služeb. Investice do počítačů rostou a některým firmám skutečně přinášejí větší produktivitu. Proč tomu tak však není v celkovém měřítku produktivity ekonomiky? Důvodů je hned několik: - Fungování digitalizované ekonomiky vyžaduje dosažení určitého počtu počítačů. - Používání ustálených postupů, které dobře plnily svůj účel v předpočítačové éře, ale při jejich mechanickém překlopení do digitální podoby snižují efektivitu práce. - Nerovnoměrná distribuce technologií a uživatelských schopností.
Paradox produktivity informačních technologií proto neznamená důkaz selhání informačních technologií, ale naopak zřetelně ukazuje cestu k informační společnosti a nové digitální ekonomice.