„Paradox produktivity“ je relevantní ekonomický termín, jehož podstata vděčí za vznik faktu, že dopad nových počítačů a informačních technologií se téměř neprojevil na celkovém růstu produktivity. Ekonomové a statistici potvrzují trvalý pokles produktivity nehledě na masové rozšíření prostředků informačních technologií již od 60.let minulého století. Někteří lidé tato zjištění považují za důkaz, že informační technologie nemají na vývoj produktivity žádný vliv.
Rozvíjející informační technologie však nejsou jedinou příčinou paradoxu produktivity. Do těch je třeba zahrnout i skutečnost, že se stále mění charakter národních ekonomik, zastaralé způsoby činnosti se mechanicky převádějí do počítačů, stále existuje příliš málo počítačů a lidé je neumějí správně používat. Příčinou vzniku paradoxu může být i situace dnešní západní ekonomiky, která již opouští staré mechanizované hospodářství, ale dosud se nestačila plně změnit v novou digitální ekonomiku.
Hnací silou staré ekonomiky bylo dosažení automatizace výroby zboží zajišťované automatickými montážními linkami a mechanizovaným zemědělstvím. Od 60.let 20.století však dochází k velké změně a stále více pracovních sil se přesouvá do oblasti služeb. Investice do počítačů rostou a některým firmám skutečně přinášejí větší produktivitu. Proč tomu tak však není v celkovém měřítku produktivity ekonomiky? Důvodů je hned několik:
- Fungování digitalizované ekonomiky vyžaduje dosažení určitého počtu počítačů.
- Používání ustálených postupů, které dobře plnily svůj účel v předpočítačové éře, ale při jejich mechanickém překlopení do digitální podoby snižují efektivitu práce.
- Nerovnoměrná distribuce technologií a uživatelských schopností.
Paradox produktivity informačních technologií proto neznamená důkaz selhání informačních technologií, ale naopak zřetelně ukazuje cestu k informační společnosti a nové digitální ekonomice.
**Datum vydání:** XI/2002
Article source Infojet.cz - Radek Novák – blog, poznámky, archiv