Ještě nedávno měl ředitel regionální divize nadnárodní firmy (např. společnosti Coca-Cola) velkou moc. Zprostředkovával firmám, které budovaly značku společnosti ve vlastní zemi, cestu na zahraniční trhy. Jeho práce by se dala přirovnat k práci velvyslance nebo s trochou nadsázky ke středověkým baronům – ti měli někdy větší moc než samotný král.
V první polovině 90. let se však situace změnila. Mnoho regionálních poboček velkých společností se začalo osamostatňovat a vytvářet vlastní strategie a postupy (např. francouzská pobočka společnosti **Oracle** měla jiné logo než centrální společnost **Oracle** ve Velké Británii). Organizace v jednotlivých zemích spolu nekomunikovaly. Bylo proto nutné moc regionálních ředitelů přehodnotit a do jisté míry oslabit. Článek uvádí několik metod, jejichž prostřednictvím se toto oslabení uskutečnilo a firem, jichž se týkalo.
Jednou z metod, kterou aplikovala např. společnost **Visa**, bylo přesnější definování pravomocí. Centrální organizace zodpovídá za značku, rizika a vzájemnou spolupráci, vše ostatní je v kompetenci regionálních zastoupení. Firma **Procter & Gamble** naproti tomu používá spíše model centralizace odpovědnosti za zisky a alokaci finančních zdrojů. Ředitelé regionálních poboček mají na starosti marketing a tok zboží.
**Datum vydání:** V/2002
Article source The Economist - The Economist online edition