Několik událostí nedávné historie ukázalo, že vojenští velitelé pracují často podobným způsobem jako vedoucí pracovníci společností.
V dobách míru to znamená hledání úspor, změny pracovních metod a rozvíjení nových, efektivnějších strategiích pro budoucnost. V období krize však pozbývá na významu vnitřní stav skupiny a rozhodující silou se stává dění „venku“.
Armáda v období míru se do určité míry podobá firmě v období recese (snižování stavů a rozpočtu atd.), analogii lze najít také mezi armádou v období krize a podnikem v období konjunktury (rychlé rozhodování a přesné provádění povelů).
Pokud jde o přípravu na kritické situace, vede jednoznačně armáda. I pouhá příprava se totiž odehrává za vysoce vypjatých okolností. Tento způsob práce však nelze beze zbytku přenést na úroveň pracovních skupin: zatímco vojenský výcvik má probíhat za stejných podmínek jako předpokládaná krize, očekává se od manažera, že bude schopen označit rozdíly mezi krizí a každodenní realitou.
**Datum vydání: X/2001**
Article source Linezine.com - elektronický čtvrtletník zaměřený na aspekty vzdělávání v podmínkách nové ekonomiky