Další příčinou bývá neschopnost využít inteligence a vědomostí zaměstnanců i vedoucích pracovníků organizace, zákazníků a dodavatelů k odhalení skutečných obchodních příležitostí a vypracování akčních plánů. Investoři by měli být zainteresování na zavádění změn, ne však na jejich plánování. Efektivní změna je založena na koordinaci znalostí všech součástí firmy. V oblasti opravy chyb a řešení problémů nemusí odstranění obtíží ještě znamenat zlepšení a efektivitu. Soustředěnost pouze na nedostatky může odčerpávat energii a ochlazovat nadšení a vitalitu firmy.
Hromadný trénink a školení mohou být prospěšné, ale často bývají založeny na příliš mechanickém způsobu myšlení, který předpokládá, že stačí zavést vzdělávací program a změny se dostaví samy. Problémem bývá nerespektování individuálních požadavků – odlišné týmy a oddělení čelí různým druhům výzev. Strach z možného zmatku při změnách a potřeba kontroly je dalším faktorem – manažeři západního typu jsou často přímo posedlí mocí a předvídatelností, sebereflexi a představivosti nebývá přikládána potřebná váha. Kosmetické úpravy libé oku obchodních partnerů také nejsou cestou k efektivní změně. Existuje ještě několik dalších překážek na cestě za úspěšnou změnou, jimiž jsou například „krysí psychologie“, odmítání změn , spokojenost s daným stavem a fragmentace odpovědnosti a autority.