Oren Harari se domnívá, že podniky dnes musí být rychlé, hbité a inovační a jejich manažeři zvědaví, inspirující a veselí, přesně tak jako kreslený Roadrunner. Všechna nová navrhovaná řešení považuje za stejně důležitá. Přechod od tradiční, dnes již nedostačující (kojotí) podnikové struktury vidí v prosazování vitality, osobní iniciativy, rychlosti a spolupráce za účelem dosažení vytýčených cílů. Myšlenka knihy spočívá v tom, že se nemůžeme spoléhat jen na dnešní realitu či minulé úspěchy, chceme-li předpovídat úspěch v budoucnu. Zítřek bude vypadat zcela jinak než dnešek, přesto se většina strategického plánování odvíjí právě na základě přítomnosti. Moderní vůdci musí být ale v první řadě schopni přizpůsobovat se vývoji situace, opouštět stará řešení, využívat nové technologie a nové možnosti trhů.
Kniha se dále zabývá i otázkou telecommutingu, která s rychlým vývojem obchodu souvisí. Rozšiřuje však svou působnost o konstatování, že se dnes nepracuje jen v podnicích či doma, ale všude. Hovoří též o potřebě pokračujícího rozvoje již stávajících produktů. Oren Harari má osobně nejraději doporučení „Každý je maximálním hráčem“ a „Prudký vzestup je cestou k prosperitě.“ Při psaní knihy si údajně užil stejnou zábavu jako při sledování kresleného seriálu.