„Proaktivita“ je moderní, v současné době neustále opakované slovo. Tak jako mnoho dalších novinek se však snadněji říká, než uvádí do praxe. Být proaktivní znamená předem předpokládat negativní dopady určité události a podniknout příslušné kroky proto, aby k nim nedošlo vůbec či v minimální možné míře. To ovšem často odporuje obvyklému stylu řízení mnoha manažerů.
Většina manažerů není proaktivní, ale reaktivní - problémům nepředchází, řeší je, až když nastanou. Jejich manažerský přístup spočívá v tom, že problémy nechají vykrystalizovat do stavu, kdy se stanou (nebo nestanou) závažnými krizemi a pak je začnou promptně zahánět. Je to populární přístup, jelikož je vzrušující. Podaří-li se manažerovi vyřešit takovou velkou krizi, je z něho rázem vítěz a hrdina. Pokud se mu to nepodaří, nebude to zas tak velký problém, jelikož každý pochopí, že situace byla předem neřešitelná.
Překážkou v proaktivním manažerském přístupu je i fakt, že se přirozeně orientuje na budoucnost. Většina manažerů má totiž příliš starostí již se samotnou přítomností a nechce si přidělávat další problémy s odhadováním událostí budoucích. Aktuální problémy je podle nich nutné řešit, budoucí ani nastat nemusí. Soustředění se pouze na současné problémy je však začarovaným kruhem, který se bude nutně opakovat i v budoucnosti. Proaktivní přístup je proto na místě. Toto je několik jednoduchých rad:
- Přestaňte oceňovat reaktivní přístup a snažte se problémy řešit od počátečních projevů.
- Posuňte manažerskou diskusi od přítomnosti k budoucnosti.
- Proveďte analýzu problémů, které se objevily v nedávné době. Bylo možné jim předejít?
- Proaktivní přístup zahajte společně s novým projektem. Průběžně porovnávejte výsledky proaktivního řešení s výsledky projektů minulých řešených reaktivně.