Někteří manažeři či majitelé firem považují zaměstnance téměř za členy své rodiny i když se dostane podnik do úzkých. Vycházejí jim vstříc, vědomi si jejich hodnoty. Takový přístup je však spíš výjimkou. Většina dává přednost získání profitu a výnosům. Neváhají propouštět, zdá-li se jim to výhodné – pokládají pracovníky za odpočitatelnou položku.
Kdysi důvěryhodní zaměstnanci se stávají potížisty, zatímco ti, kteří se dlouho jen vezli a i nyní s propuštěním souhlasí, jsou povyšováni. V této atmosféře nedůvěry, strachu a jednání za zavřenými dveřmi se samozřejmě dá jen těžko očekávat, že zaměstnanci podají patřičný výkon – spíš si budou shánět novou práci.
Nejhorší je však rozpad důvěry k firmě a jejímu vedení – snižování platů, dělání práce za druhé, odebírání zaměstnaneckých výhod a upozorňování, že zrovna oni by mohli být na řadě příště, situaci určitě nezlepší. V současném managementu je na vzájemnou důvěru kladen malý důraz. Ptejme se, komu takové prostředí ve firmě prospívá – snad několika jedincům a akcionářům – ale to není tak jisté. Možná je načase ubrat plyn a dát konečně zaměstnancům znovu pocit jistoty a důvěry.