Všichni známe vedoucí pracovníky, kteří se snaží své podřízené někam dotlačit, vedou rozdáváním příkazů. Na druhé straně však existují efektivnější vůdcové, kteří dokáží své podřízené táhnout. Nerozdávají příkazy, ale vytvářejí sociální systémy, které inspirují ostatní tak, aby je následovali, budují loajální prostředí. Přebírají zodpovědnost za úspěch svých organizací, ať už v nich mají jakoukoli funkci. Neustále si pokládají otázku, jak mohou vylepšit firemní kulturu, aby pomohla k úspěchu všem svým členům.
Tahounům mezi vůdci nestačí přijmout organizační zodpovědnost. Dobrovolně přijímají i zodpovědnost za rozvoj každého zaměstnance jako osobnosti. Podporují v dosahování individuálních cílů, které nemusejí přímo souviset s prací. Uvědomují si, že jsou sami sobě tím nejlepším nástrojem a pracují na tom, aby byli co nejdokonalejší. Čtou, účastní se vzdělávacích programů a ptají se, co mohou zlepšit. Zaměstnanci si jich za to váží a mají je rádi.
Stát se oblíbeným a uznávaným vůdcem není jen záležitostí čtení odborné literatury. Je třeba pracovat na interpersonálních dovednostech, emocionálním rozvoji. Dalším důležitým faktorem jsou individuální hodnoty, kterým by se vůdce neměl zpronevěřit a dohled nad organizací i zaměstnanci. Měl by také být architektem sociálního a organizačního prostředí.
-kk-
**Datum vydání:** VIII/2004
Article source HBS Working Knowledge - new management trends from Harvard Business School