Mnozí manažeři považují za normální, že pracují 14 a více hodin denně a jsou vždy a každému k dispozici. Stále totiž ještě přežívá představa, že ten, kdo řídí projekty a má ve firmě určitou zodpovědnost, musí občas takovéto pracovní vytížení snést. Mnozí to dělají dobrovolně, protože se bojí, že by je jejich nadřízený již nikdy nepověřil žádným vlastním projektem. Tento postup však není trvale udržitelný.
Článek popisuje situaci jedné manažerky, která musela z rodinných důvodů svou práci omezit. Díky efektivnímu delegování práce se jí však podařilo zvládnout jak řízení projektů, tak i soukromý život. Její kolegové se však domnívají, že pokud by v kanceláři netrávili maximum času, dříve či později by byli při rozhodování o důležitých věcech opomíjeni. Workoholismus je tedy spíše otázkou image.
Řešením (poměrně efektivním) může být kombinovaná pracovní doba – manažer část týdne pracuje doma a zbylé dny tráví v kanceláři. Další možností je vedení evidence odpracovaných hodin – po určité době je možné si přesčasy vybrat. Někdy lze také využít pracovního volna v období mezi projekty. Tento model se však nehodí pro pracovní pozice se stálým každodenním přísunem práce.