Časové plánování je velice důležité. Nejen v obchodní oblasti se lidé neustále snaží co nejlépe naplánovat své budoucí povinnosti a kroky. Často však ztrácejí čas tím, že se soustřeďují na nepodstatné problémy a na skutečně důležité věci jim pak nutný čas již nezbývá. Člověk mnohdy není schopen sám správně určit, co z toho všeho co jej denně obklopuje je právě to nejdůležitější. Důležité je zejména to, aby se v celodenním shonu dokázal zastavit, oddechnout si a položit si jednoduchou otázku: „Je to, co dělám skutečně tím, co potřebuji dělat právě nyní?“ Odpovědi jsou v tomto případě pouze dvě: ano a ne. Bude-li odpověď znít ne, je třeba dané činnosti zanechat a položit si v její souvislosti tutéž otázku později.
Časové plánování však není vždy jen záležitostí času jako takového. Úzce se týká i interakcí s okolím, komunikace a osobních i neosobních vztahů. Čas je třeba plánovat a řídit, protože je jej stále nedostatek. Věnujeme-li se nejdůležitějším úkolům, na ty ostatní již čas většinou nezbude. Mnozí dělají vše možné i nemožné proto, aby vyšetřili čas i pro méně důležité úkoly. Tudy však cesta nevede. Soustředit se je třeba na úkoly nejdůležitější a ostatními se přitom nezabývat – jen tak lze postupovat skutečně efektivně. Některé aktivity je jednoduše třeba odložit a nahradit podstatnějšími. Jakkoli zastarale to zní, nelépe k tomu posouží klasické seznamy úkolů.