Dnes existuje mnoho různých definic a názorů na znalostní management. Avšak obvinění, že personální znalostní management (PKM) je nějakým způsobem antisociální nebo snižuje důležitost spolupracujícího učení a inovace, je úplně nevhodné. Pravdou je, že spolupráce vyžaduje více jednotlivců, ne méně. A čím více interakcí máme, tím více máme povinností sdílet naše znalosti s ostatními.
Nejsou dva lidé, kteří by pohlíželi na společenství stejně. Každý z nás je středem svého vesmíru. Tento egocentrismus však nedělá personální znalostní management sobeckým. Pokud přispíváme svým vlastním pozorováním a pohledem na proces, první věc, kterou od nás skupina potřebuje, je sebeuvědomění našich schopností a úsilí. Dále potřebuje, abychom rozumněli problémům, poslouchali a oceňovali ostatní členy. Bez uvědomění a těchto schopností nejsme schopni být členem jakéhokoli kolektivního úsilí. Nezáleží na tom, kolika jednání a konferencí se účastníme, kolik se naučíme od ostatních, jak pomáháme druhým porozumnět, nakonec stejně musíme přemístit rozšířené poznatky ze skupiny do vlastního rozhodování, do prezentací klientům a do našich zpráv. V globální znalostní ekonomice musí jít informační a sociální dovednosti ruku v ruce, aby umožnily spolupráci. Informační, znalostní a komunikační prostředky musí být integrované.
-ba-
Article source KM World On-Line - internetový magazín o problematice správy znalostí