Poté, co vyšlo najevo, že jistý novinář pracující pro New York Times si své reportáže vymýšlel, začali lidé jen nevěřícně kroutit hlavami a ptali se, jak je možné, že to jeho nadřízení nechali dojít tak daleko. Podobné situace se však neobjevují jen ve světě žurnalistiky – například Motorola kdysi zaspala dobu, kdy se přecházelo od analogových technologií k digitálním.
Ačkoli se to nezdá, výkonní manažeři o těchto problémech většinou vědí. Stejné to bylo i v případě Jaysona Blaira a New York Times – jeho nedůvěryhodnost byla veřejným tajemstvím. Šokující je však především to, že se tuto situaci nikdo nijak nesnaží řešit. Autor článku se domnívá, že se zde nejedná o neschopnost ani nefungující komunikaci – firmy zneužívají své prestiže, kterou na trhu mají.
Stejně to funguje u mnoha společností z oboru moderních technologií. Nadřízení usilují o to, aby pověst firmy v očích zaměstnanců neutrpěla a berou na lehkou váhu varovné příznaky. Zavírají oči před realitou, ale nevědí, že schopný vedoucí se pozná podle toho, zda se dokáže k problémům postavit čelem.
Article source Career Journal - portál amerického listu Wall Street Journal zaměřený na zaměstnání a kariéru