Správa znalostí má zajistit, aby každý pracovník s rozhodovací pravomocí mohl těžit ze zkušeností a schopností celé organizace. Manažeři se však ve snaze o usnadnění přenosu znalostí často vydávají nesprávným směrem. Hlavní chyba spočívá v zařazování znalostí podle oboru. Při úvahách o tom, jakou znalost spravovat a jakým způsobem, je užitečnější přihlédnout k její použitelnosti a přenosnosti. Článek uvádí základní typy znalostí z hlediska jejich přenosu a dostupnosti.
Obvykle uvažujeme o přenosu znalosti od jednoho jedince (vlastníka) k druhému jedinci, popř. ke skupině. Z pohledu správy znalostí je výhodnější přenos v rámci organizace: od mnoha odborně zdatných a zkušených lidí k jednomu nebo více pracovníkům s rozhodovací pravomocí. Přenos znalostí mezi skupinami je přitom podstatně náročnější, než přenos mezi jednotlivci a od vedení společnosti vyžaduje změnu ve způsobu myšlení. Podstoupit tuto změnu znamená opustit pohodlí vybudované v éře tradičního způsobu vzdělávání.
Systémy navržené v tomto článku byly vyvinuty společností Bechtel, kde napomohly ke zvýraznění úsilí o správu znalostí, a to zejména v oblastech slibujících největší dopad na kvalitu a ziskovost. Jedním z trendů, se kterými bylo třeba se vypořádat, byly předpoklady jednotlivých projektových manažerů o specifičnosti jejich úkolů a zkušeností. Ukázalo se však, že stovky právě řešených projektů společnosti Bechtel skýtají velké množství výukového materiálu, který lze snadno použít pro další projekty.
Article source Cap Gemini Ernst & Young - portál mezinárodní poradenské společnosti