Vůdcovství je vždy populární. V dobách enormní potřeby je však nutné umět odlišit dobré a silné vůdce. Dobří vůdcové odnepaměti stojí vpředu a udávají směr. Provádějí úpravy a regulace, které jsou nezbytné, přičemž jim nechybí nadšení pro následovníky.
Z historického pohledu se zdá, že vůdcovství se stále vrací k analogii s ovčákem a stádem ovcí. O této analogii se však máme ještě hodně co učit. Teprve zhodnocení zvláštností, atributů a perspektiv tohoto přístupu nás přivede k nové úrovni vůdcovství.
- Ovčák si uvědomuje, že si s ovcemi nemůže dělat, co se mu zachce. Chápe, že ovce nejsou nástroje, které mu pomohou k cíli, ale zdroj, o který musí pečovat. Má moc, ale i zodpovědnost.
- Ovce slyší, poznávají a následují hlas ovčáka. Se zkušenostmi ze vzájemného vztahu roste důvěra.
- Ovčák důvěrně zná své ovce a každou oslovuje jménem. Používá systém zvuků, aby každou ovci ze stáda přivolával jinak. Vzájemný vztah je klíček ke všemu.
- Ovčák vždy vede ovce do nejbezpečnějších a nejvýhodnějších podmínek. Strategicky vychází ven nejprve sám a hledá cestu mimo nebezpečí. Vždy očekává více od sebe než od ostatních.
- Ovčák je připraven dát přednost potřebám a dobru ovcí před vlastními. Dobro těch, kteří mu věří je pro něho nejdůležitější.
- Je velký rozdíl mezi námezdní silou a ovčákem. Námezdní sílu motivuje mzda. Ovčák má naproti tomu o ovce oddaný zájem. Z vlastní vůle je zodpovědný za něco, co mu nepatří.
-kk-