Schopnost být vůdcem je „in“. Tématu jsou plné knihy a časopisy a je označováno jako zázračná schopnost, díky které lze v dnešním, konkurenčním prostředí přežít.
Nedorozuměním je idea náborového procesu, že je potřeba vždy hledat někoho, kdo vůdcem je, zvlášť při obsazování manažerských postů. Tento limitující přístup není správný a většinou odvrací pozornost od důležitějších kvalit . Tím ale není myšleno, že kvality, které vůdci mají, jsou bezcenné.
Pro některé vedoucí posty je vůdcovství spíše užitečným bonusem k jejich manažerským schopnostem. Vůdcovství bez managementu je totiž jako úmysl bez akce. Vůdcovství je něco, co se nemůžete naučit, imitovat nebo vymezit.
Do jistého stupně je vůdcovství o tom, vědět co, kdy a hlavně jak, sdělit týmu. Ale slova sama tu nemusí být až tak důležitá. Vezměte část projevu B. Clintona a vložte jej do úst někoho jiného a pochopíte, o čem je řeč. Vůdcovství je, více než cokoliv jiného, souhrn mnoha kvalit, ať už v chování, osobnosti, emocionální inteligenci či ovládání řeči těla.
Lidé se mohou naučit imitovat externí komponenty vůdcovství – používat správnou řeč těla a tónu hlasu. Ale imitace nebude nikdy tak účinná. S těmito všemi omezeními a tím, jak vzácně se mezi lidmi vyskytují, se ptáme proč je vůdcovství takovým hitem, když přijde na výběr manažerů. Přece nemůžete být vůdcem, pokud nejprve nedokážete být dobrým manažerem. Pokud nedokáže fungovat ve věcech, jako je udržování provozní integrity, výběr a propouštění zaměstnanců a vypořádat se s konkurencí, jak můžete hodnotit, zda je vaše vize efektivně následována?
Pozor na tento zákeřný poddruh vůdce, který není schopným manažerem! Může být pro zdraví firmy velice nebezpečný.
-av-