Přimět software, aby pracoval pro obchodníka nebylo nikdy lehké. Snad nejvíce iritující omezení firemního softwaru je zjevná neschopnost aplikací přesně se přizpůsobit strategiím, každodenním obchodním procesům a držet krok se změnami v těchto procesech.
Povětšinou je to proto, že tradiční, tzv. „monolitické“ aplikace se skládají z funkcí, které byly navrženy, vyvinuty a rozmístěny, aby řídily pouze jednu konkrétní situaci.
Vývojáři mají často rozdílné představy o tom, jak by měl jednotlivý proces fungovat, což znamená, že funkce mohou být definovány nekonsistentně. Navíc se změny v jedné aplikaci nemusí odrazit v jiných. Rozrůstání aplikací dle potřeb růstu firmy přidává další kanály a produkty a jen přilévá k dalším příležitostem pro neefektivnost a horší komunikaci.
V pozdních devadesátých letech vynaložila řada firem prostředky na zakoupení velkých softwarových systémů jako ERP a CRM. Obchodníci se dušovali, že zajistí middleware a další nutný software, nutný k integraci stávajících aplikací s novými systémy, ale tyto integrační snahy pouze problém zhoršily.
Díky používání EAI IT technici sice zvládli integraci nešťastně navržených a vyvinutých aplikací, ale spojení, která založili mezi těmito aplikacemi jsou často neflexibilní a obtížně měnitelná dle firemních a obchodních požadavků.
Mnoho firem se z rozčarování té doby ještě nevzpamatovalo. Rozsáhlé investice do těchto systémů a výsledné integrační snahy znamenají, že přes 80 % z rozpočtů IT jde na udržování statusu quo.
-av-