Jonathan Wild (1682-1725), notorický anglický kriminálník, stačil prohledat kapsy ještě knězi, který mu na jeho popravě uděloval poslední pomazání. Těsně před tím, než byl oběšen, vítězoslavně třímal v ruce vývrtku, kterou v knězově kapse našel. Jeho příběh v sobě skrývá důležitou vůdcovskou lekci, která mnohým vůdcům uniká.
Když řídíte skupinu lidí jakékoli velikosti a chcete dosáhnout určitých výsledků, je třeba pochopit, že asi 20 procent těchto lidí bude proti vám. Nebudou chtít dělat to, co požadujete, takže jejich pracovní výsledky budou chabé. Řídit nevýkonné pracovníky je jeden z nejtěžších vůdcovských úkolů, zvláště když se jedná o lidi, kteří mají potřebné znalosti a dovednosti.
Právě zaměstnanci, kteří nepracují dobře z vlastní vůle, mají mnoho společného se zmíněným Jonathanem Wildem. Jakožto bezúhonný občan byl Wild jednoznačně špatně výkonný, jako kapsář však vynikal svou dokonalostí. Velice důležitá je osobní perspektiva. Vůdce by neměl podceňovat dovednosti a talenty, které vedou některé zaměstnance ke špatným výkonům. Mohli by mu „vybrat kapsy“, aniž by to zaregistroval.
Při řízení těchto lidí máte tři možnosti. Můžete je brát takové, jací jsou. Můžete se také rozhodnout zbavit se jich. Nebo se můžete snažit změnit je. První volba vlastně není ani volbou a jistě si říkáte, že jen tak je nechat nemůžete. Jsou to totiž lidé, kteří jen zřídka zůstávají sami. Mají rádi společnost a negativně by ovlivňovali další zaměstnance.
Zvolte možnost, která vám bude nejvíce vyhovovat. Vždy ale mějte na paměti, že proti sobě můžete mít Jonathany Wildy – lidi, jejichž výkonnost v práci je slabá, jsou ale velice výkonní v tom, jak dokáží stát proti vám.
-kk-