Kontrola jednoduchého účetnictví odhalila nesrovnalosti - výše obchodní přirážky byla značně odlišná (nižší) od ziskové přirážky, kterou správce zjistil při místním šetření. Správce daně prověřil způsob stanovení prodejních cen a v souvislosti s tím i výši ziskové přirážky. Zjistil, že v účetnictví poplatníka nebyla zaúčtována jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů částka přesahující 40 procent z celkového objemu nakoupeného obchodního zboží, tedy částka skutečně významná. To bylo pro správce daně důvodem k domněnce, že podnikatel provádí nákupy a prodeje zboží mimo účetnictví a dosažený zisk není součástí tržeb, základu daně z příjmů a také daně z přidané hodnoty.
Správce daně došel k závěru, že poplatník nezaúčtováním výdajů na nákup zboží a příjmů z jeho následného prodeje zastřel skutečný stav stavem formálně právním, neboť v případě poplatníka se ve vztahu k rodinným příslušníkům a přátelům nejednalo pouze o příležitostnou činnost, ale o činnost soustavnou. Také vůči svým obchodním partnerům nevystupoval jako spotřebitel - fyzická osoba, ale jako podnikatel. Jelikož poplatník neprokázal všechny zjištěné skutečnosti, nebylo možné prověřit daňový základ dokazováním a správce daně přistoupil ke stanovení výše daňové povinnosti daně z příjmů a daně z přidané hodnoty dle zákona.
I přes uplatnění výhod pro daňový subjekt bylo následné dodatečné doměření daně z příjmů i daně z přidané hodnoty podnětem pro orgány činné v trestním řízení.
Z výše uvedených příkladů je jasné, že úkolem české daňové správy je vybrat daně nejenom od řádných poplatníků, ale i od takovýchto daňových subjektů, které se snaží vyhýbat plnění povinností.
-ds-
Article source Business Info - Czech website focused on business and export