I když se nám to asi nebude moc líbit, měli bychom si odpovědět, že námi – střední a starší generací – a celou naší společností (tedy opět námi). A že mladí lidé jsou „výsledkem“ našeho působení. Jinými slovy – měli bychom začít u sebe a zamyslet se nad sebou. A co nejrychleji hledat a nacházet spojnice mezi námi a nastupujícími generacemi. Mileniálové totiž budou kolem roku 2020 (tedy již za rok) tvořit zhruba polovinu všech pracujících.
Ale je tu rozhodně jedna dobrá zpráva. Mladí lidé „nejsou zas tak špatní“, jak je jim mnohdy přisuzováno. Z čehož vyplývá, že ani my jsme výchovně neodvedli tak špatnou práci.
Jací tedy mladí lidé v nastupujících generacích jsou?
-
otevření – ochotni se dále rozvíjet (ve výběru zaměstnání preferují možnosti profesního i osobního rozvoje) – s velmi slušným potenciálem – vyhledávají společensky odpovědné firmy s dobrou strukturou a organizací – očekávají „férovost“
-
mají přirozený vztah k technologiím – využívají moderní komunikační prostředky – dokáží pracovat s velkým množstvím informací – jsou samostatní – vynalézaví, inovativní – dobře se adaptují a přizpůsobují novinkám
-
jsou velmi dobře jazykově vybaveni, ve vícejazyčném prostředí často vyrůstali
-
umějí tedy to, v čem střední a starší generace začíná vážně pokulhávat
-
co jim naopak schází (a starší generaci nikoli), je profesionální přístup – osobnostní charakteristiky (vyzrálost, nadhled, trpělivost, objektivita, týmový duch, schopnost dotahovat do konce) – zkušenosti v oboru a dovednosti – častá zpětná vazba – lepší pracovní morálka.
Nabízí se tedy takřka ideální kombinace – dokáží-li ji manažeři chytře využít, mohou být mladí i starší pro firmu velkým přínosem.