Správný šéf má své zaměstnance vést, ne s nimi manipulovat. I když je hranice mezi těmito dvěma oblastmi velice tenká, neměl by ji dobrý manažer překračovat. Přestože se dá říci, že šéfové se svými podřízenými vědomě "manipulují", aby je dotlačili k potřebným výsledkům, skutečná manipulace v negativním smyslu vypadá jinak.
Psycholog Jan Gruber za manipulátora označuje toho, kdo se snaží kontrolovat myšlení svých zaměstnanců, násilně prosazuje firemní hodnoty, vyvíjí tlak na sociální přizpůsobení nebo zavádí slovník s cílem ovlivnit způsob přemýšlení, který se mimo firmu nevyskytuje.
Podle lektora a konzultanta Zdeňka Macka ze společnosti Gaudia manipulátor většinou prožívá konflikt. Ten si buď vnitřně omluví (firemní zájem, tlak okolností, vlastnosti manipulovaného), nebo připustí. V druhém případě je na dobré cestě k hledání jiných způsobů vedení svých podřízených. Manažeři se často uchylují k nátlaku, manipulaci či zvýšené kontrole proto, že se mylně domnívají, že pokud své zadání jen otevřeně a jednoznačně vysloví, jejich podřízení je neposlechnou. Opak je však pravdou.
Manipulátor umí využít citlivou strunu podřízených nebo partnerů. Bravurně rozehrává pocity viny, přiměje člověka dělat věci, které by ze své vůle neudělal. Pokud mu podřízený nevyhoví, dovolává se profesní zodpovědnosti a týmové práce, firemní kultury. Využívá morálních zásad druhých k realizaci svých vlastních zájmů. Manipulátor mění chování podle okolností. Když je odmítnut, z příjemného člověka se mění v jízlivého komentátora. Kritiku zásadně odmítá a vinu svaluje na druhého, čímž si škodí.
-hp-