Asi nikdo nechce cholerického a tyranizujícího nadřízeného. Co ale takhle druhý extrém – šéf, který se konfliktům vyhýbá? Ani tady není o co stát. Tito lidé vytváří živnou půdu pro pasivní a agresivní zaměstnance a narcistické tyrany.
Nadřízení, kteří se vyhýbají konfliktním situacím nezavádí nutná rozhodnutí pro obecnou produktivitu, protože nečelí problémovým lidem a nepřimějí je dělat, co je třeba. Nadřízený-absentér, ať už kvůli vidině blízkého odchodu do důchodu nebo osobním problémům, vytváří prostor pro neprofesionální chování. Když chybí autorita, zastoupí ji nejčastěji agresivní a nemilosrdní lidé.
Na toto téma existuje bezpočet variací, které ale mají podobné příznaky:
Například nadřízený (L.) jisté Heleny je hodný a milý a to je její problém. L. je za každých okolností uvážlivý a ohleduplný. Snaží se s každým souhlasit. Přestože zkoumá výsledky zaměstnanců a klade otázky, neřekne jim, co musí dělat. Pokud lidé nepodávají adekvátní výkon, najde si způsob, jak to omluvit. V případě neshod mezi zaměstnanci nezasáhne a nepřinutí je věc vyřešit, natož, aby ji vyřešil za ně...
-av-