Druhou možností je použití některého tlačítka s obrázkem knížky, která jsou umístěna na panelu Vzorce a označují přímo skupinu funkcí. Po stisknutí tlačítka vyberete potřebnou funkci ze zobrazené nabídky.
Statistické funkce (průměr, minimum, maximum atd.) nemají na kartě Vzorce samostatné tlačítko. Naleznete je v tlačítku Další funkce.
Jestliže neznáte název potřebné funkce, na kartě Vzorce stisknete tlačítko Vložit funkci, v zobrazeném dialogu do položky Vyhledat funkci zapíšete jedno nebo více slov, charakterizující činnost funkce, kterou chcete použít a poté stisknete tlačítko Přejít. V seznamu Vybrat kategorii se nastaví hodnota doporučené a v seznamu Vybrat funkci se zobrazí vyhledané funkce.
Výsledkem obou postupů je zobrazení dialogového okna pro zvolenou funkci. V dialogu zadáte potřebné parametry. Do položek pro parametry funkce zapíšete potřebné hodnoty z klávesnice nebo klepnutím myší do buněk na listu vytvoříte odkaz na potřebnou buňku nebo oblast buněk.
Jestliže je název parametru zobrazen tučně, je povinný. Jestliže je název některého z dalších parametrů zobrazen obyčejným písmem, je nepovinný. Pokud nevyplníte povinný parametr, při uložení vzorce Excel zobrazí chybové hlášení.
Klepnutím na příkaz Nápověda k této funkci si zobrazíte její podrobný popis s příklady. Na rozdíl od předchozích verzí Excelu se nápověda ke vkládané funkci zobrazí ihned a nemusíte se proklikávat několika dalšími mezikroky.
Třetí možností, jak vložit funkci do vzorce, je provést ruční zápis jejího názvu. Jestliže ve vzorci zapíšete jedno nebo více počátečních písmen názvu funkce, zobrazí se kontextové menu, obsahující seznamem funkcí a názvů. Po označení funkce klepnutím na její název se v bublince zobrazí stručný popis funkce; funkci vložíte do vzorce poklepáním. Parametry funkce musíte v tomto případě zapisovat ručně.
Do parametrů funkce zapíšete textové, číselné nebo datumové hodnoty nebo (což je daleko častější) použijete odkaz na buňku, popř. oblast buněk, který vytvoříte myší. Odkazy v parametrech funkce, vytvořené pomocí myši, jsou relativní. Při kopírování nebo plnění buňky s vloženou funkcí se tedy odkazy upraví stejně, jako u běžných vzorců.
Ve funkcích můžete použít také absolutní odkazy, které vytvoříte opět pomocí klávesy F4.
Jestliže je v nějakém parametru funkce zadána oblast buněk, musíte nejprve označit tahem myší celý odkaz na oblast a teprve potom použít klávesu F4. Pouhé klepnutí do okénka s parametrem může vést k vytvoření chybného odkazu.
Ve složitějších vzorcích je mnohdy nutné, aby parametrem funkce byl výraz obsahující další funkci. Příkladem může být výpočet průměru, zaokrouhleného na celé stokoruny nebo větvení výpočtu na tři nebo více variant (vícenásobné použití funkce KDYŽ). U těchto vzorců musíte vložit dvě nebo i více funkcí do sebe.
Při vkládání více funkcí do sebe klepnete na šipku v poli názvů (levá strana řádku vzorců). V zobrazené nabídce naleznete deset naposledy použitých funkcí. Volbou Další funkce zobrazíte dialog se seznamem funkcí.
Při vkládání funkcí do sebe se často stane, že při potvrzení vložení vnitřní funkce tlačítkem OK se dialog pro vložení funkce uzavře, neumožní zapisovat další parametry a Excel ohlásí chybu. Stává se to tehdy, jestliže jste vložili vnitřní funkci do některého z počátečních parametrů funkce a další povinné parametry zůstaly ještě nevyplněné. V takovémto případě opravíte chybu tímto postupem:
Některé funkce mohou vracet více hodnot. Vzorec s touto funkcí má charakter maticového vzorce. Vytvoříte jej tedy tak, že vyznačíte potřebnou oblast buněk a vložení funkce potvrdíte klávesovou kombinací Ctrl + Shift + Enter nebo pomocí tlačítka OK s podrženými klávesami Ctrl + Shift.
V Excelu 2007 jsou ihned po instalaci kompletu Office k dispozici všechny standardní funkce včetně finanční, datumové, inženýrské a informační analýzy. Není proto zapotřebí aktivovat doplněk „Analytické nástroje“.