Zúčastnění také živě diskutovali problematiku rozvazování pracovního poměru v souvislosti se vznikem nároku na starobní důchod. Ač se všichni shodli, že věk rozhodně není důvodem k ukončení pracovního poměru, připouští, že se dostávají do problému, pokud takový zaměstnanec nedokáže sám rozpoznat, kdy jeho výkon již přestává být dostatečný. „Proces dokazování a upozorňování na pracovní nedostatečnost je z hlediska zaměstnavatele obecně velmi náročný a často až nemožný,“ uvedla Kateřina Plešnerová, HR partnerka ze společnosti ČSOB.
Zdeněk Schmied z legislativního odboru MPSV potvrdil, že si je z pozice zákonodárce vědom toho, že mezi firmami jsou na trhu značné rozdíly, avšak zákoník práce musí podle něj především chránit ty, kteří jsou ve slabé pozici a nejsou si třeba svých práv a povinností dobře vědomi. „Co se týče výpovědního důvodu, rozumím problémům, nicméně je třeba si uvědomit, že ať by se tam přidal jakýkoliv jiný důvod do výčtu, musel by být dostatečně konkrétní, aby byl soudně přezkoumatelný.“ Zdůraznil také, že se legislativa v oblasti pracovního práva harmonizovala často doslovně s právem EU, někdy však taková úprava neodpovídá požadavkům české pracovněprávní praxe.
K tématu agenturního zaměstnávání vystoupila Markéta Villa-Pokorná, finanční ředitelka společnosti Randstad, s.r.o. a viceprezidentka Asociace poskytovatelů personálních služeb. Popsala navrhovanou novou úpravu, která má být platná od 1. 1. 2016 a zdůraznila, že kultivace celého trhu – jak agentur práce, tak firem samotných - je výchozím bodem pro potírání nelegálních praktik. „Mezi agenturami práce jsou velké rozdíly. Podobně jako některé firmy dodržují zákoník práce a všechny předpisy a jinde panuje „schwarzsystém“, tak některé agentury dodržují vše, co mají, a další vynalezly řadu způsobů, jak právo obejít. Tratí na tom stát, zaměstnanec i pověst poctivých pracovních agentur. Děláme tedy vše pro to, abychom těmto nekalým praktikám pomohli zamezit.“
Náměstek odboru legislativního a odboru pracovněprávní legislativy z MPSV Petr Šimerka upozornil také na velmi dlouhý legislativní proces. Celý proces od napsání zákona po schválení trvá běžně jeden rok a často se výchozí situace, pro kterou byl psán, již na trhu změnila. Popsal také praxi, kdy ti, jenž zákon tvoří, občas těžko výsledek po přijetí pozměňujících návrhů poznají. Nicméně vyzdvihl praxi dohod sociálních partnerů: pokud ti se dohodnou na možné novele zákona, ostatní se již pak co nejrychleji snaží změnu prosadit.
Setkání také ukázalo, že samotní právní experti se významně liší ve výkladu některých paragrafů. Jedni například tvrdí, že bez absolvování vstupní lékařské prohlídky zaměstnance je pracovní smlouva neplatná, zatímco jiní tuto interpretaci odmítají. Pro zaměstnavatele je pak těžké poznat, kterým výkladem se řídit. Zároveň, pokud se spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem rozhoduje soudně, je nepředvídatelné, jaký bude výsledek. Stává se, že ten samý případ, jednotlivé soudy mohou rozhodnout naprosto opačně. Zároveň i doba, po kterou soud probíhá je neúměrně dlouhá.