Na obecné úrovni existují čtyři hodnoty agilního manifesta a jeho dvanáct principů. Osobně bych začal s tímto postupem:
Klíčové je podle mého názoru zažehnout mechanismus zpětné vazby a vzájemné otevřené komunikace - pravidelně se zastavit a bavit se o tom, jak dobře se nám daří dělat to, co děláme pro zákazníky a zároveň jak dobře se nám funguje uvnitř týmu. A na základě toho dělat neustále konkrétní malé změny, které řeší odhalené problémy. Jakmile totiž začnete hledat možnosti pro zlepšení, začne vás to přirozeně vést na otázky a témata související se vším ostatním, o čem je agilita.
S tím pak souvisí ochota experimentovat, zkoušet a učit se z neúspěchů. A vytvářet takové prostředí, ve kterém se lidi nebojí neúspěchů. Pak začne být přirozené, že budete chtít více naslouchat uživatelům, jít k nim blíže a řešit s nimi jejich potřeby. A velice důležité je změnit přístup k plánování tak, abyste prioritizovali to, co přináší největší hodnotu zákazníkům. Protože jak moc je užitečné, že stíháte milestony a doručujete nové funkcionality produktu, když to lidé nepoužívají, neumí použít, nebo to neřeší jejich potřeby?
Plánování děláme s pochopením, že s dnešními znalostmi a zkušenostmi si myslíme, že v tomhle pořadí bude nejlepší vyvíjet produkt, ovšem je nám jasné, že časem se ukáží nové vhledy. Proto se v takových situacích nebojíme upravit roadmapu a neustále prioritizujeme to, co přináší hodnotu uživatelům, se kterými se velmi často bavíme.
Velice důležitou oporou je v tuto chvíli i firemní a produktová vize - máme dlouhodobý směr, který dává smysl tomu, co děláme. Do plánování se potom promítá tento dlouhodobý směr i v kombinaci se zpětnou vazbou od uživatelů a vhledem od našich týmů, které produkt vyvíjí.
Konkrétní projekty a úkoly pak vychází z rozpadu velkých celků z roadmapy, u kterých řešíme, z jakých smysluplných částí se to skládá a co je to nejdůležitější, co má hodnotu a jak bychom to byli schopni udělat. Konkrétní nástroj, jaký v takových diskuzích použít, může být například Story mapping, Grooming a estimace.
Konkrétní rada hodně závisí na stavu, v jakém aktuálně fungujete. Prvním krokem je začít si ztrát všímat a pak hledat příčiny a následně kroky, které je aspoň trochu zlepší. Příkladem mohou být různé chyby a defekty, přeskakování mezi úkoly, přesouvání věcí mezi lidmi, týmy, čekání a prostoje, zbytečné funkcionality a složité procesy, chybějící dovednosti apod.
Obecně velice pomáhá neustále myslet na to, co má největší hodnotu pro uživatele. To platí i pro interní stakeholdery ve firmě - když třeba chystáte reporty pro nadřízené, řešíte teambuildingy, hledáte školení, atd. Když se zajímáte o potřeby lidí, pro které to děláte, jednodušeji se doberete tomu, na čem pracovat, takže potom nepálíte čas (svůj i týmů) na věcech, které se neprojeví na jejich spokojenosti, posunutí dovedností nebo finančních výsledcích firmy.
Zároveň ztrátám zabráníte tak, že neustále hledáte možnosti pro zlepšování a krůček po krůčku překážky odbouráváte. Tady je dobré hledat vždycky ten největší klacek na celé cestě, vyřešit ho a pak hledat další největší klacek. Abyste vždy zlepšovali celek, ne jen jednu malou část.
V určitém ohledu ano, ale nechci zacházet příliš do detailů. Ve zkratce je to o leaderovi, který vytváří svým fungováním strop tomu, kam se může firemní kultura a hodnoty posunout a zlepšit. Jsou to velice důležité oblasti provázející agilní transformaci.
V tomto případě bylo velice náročné udělat změny v organizaci, protože dotyčný si neuvědomoval, že tím “špuntem” je to, jak funguje on jako leader (v pravé podstatě tohoto slova) - všichni ostatní kopírují jeho chování, přístup, dobré i záporné stránky.
Musí si být jednoznačně vědomé toho, proč to dělají a co očekávají od transformace. Chceme například zlepšit rychlost vývoje? Ok, podle toho uzpůsobíme formu i rozsah. Chceme být schopni se rychleji adaptovat na změny na úrovni produktů? Potom bude cesta trochu jiná. Anebo chceme, aby opravdu celá firma fungovala agilně? Poté potřebujeme začít primárně ne u zaměstnanců, ale naopak u vedení, protože bez toho bude výsledek jen částečný a možná jen dočasný. Často je to o tom, že chceme změnu, ale nechceme se sami měnit.
U individuálních konzultací a dlouhodobé spolupráci lze začít konkrétním problémem, který klienta přivádí a na něj pak použít konkrétní řešení spolu s rozšiřováním obzorů. Aby se jednak zlepšila daná situace a taky jsme budovali základy pro navazující dlouhodobou změnu. Jednorázová školení jsou pak důležitá jako celek, protože se skládají z vícero navazujících součástí.
Osobně bych doporučil vždy kontaktovat lektora před objednáním kurzu a probrat potřeby, kontext, co od toho očekáváte i cílovou skupinu a během diskuze vyjasnit rozsah. Každý dobrý lektor funguje nějak takto, protože to má silný dopad na výsledek u klienta. Občas je samozřejmě limitovaný budget, nebo čas lidí. Ale i v takových případech se díky diskuzi dá dobrat jádru toho, co klientovi v danou chvíli nejvíc pomůže.
Snažím se klienty učit chytat ryby, ne jen jim je dávat. Nebo jinak - mojí snahou je, aby se vraceli ne kvůli závislosti na mě a tom, co dělám, ale proto, že jim spolupráce pomáhá a otevírá nové cesty. Proto školení i kurzy připravuji ve spolupráci s klientem, aby vždy pokryly jak širší kontext, tak konkrétní situace, které řeší. A ideálně i praktickou zkušenost.
Pak probereme časový rámec, a co se zhruba do něj dokáže vejít, aby byly očekávání o výsledku realistické. Typicky se bavíme o půl až dvoudenních školeních, nebo i dlouhodobé spolupráci.
Pro veřejné kurzy je struktura jednodušší, méně personalizovaná a také rozsah bývá omezený poptávkou a formou. Převažuje zájem o půl až jednodenní kurzy. A zároveň je častá online forma, která interakce lehce zpomaluje, takže s tím taky musíme počítat.
Ano, vedle kurzů pak také pracuji s lidmi individuálně a dlouhodobě. V této podobě vnímám největší hodnotu pro klienta, protože si nepotřebujete odnést celou lékárnu najednou a pak doma po čase vzpomínat, co se na co používá. Máte někoho rychle k dispozici, kdo vám dokáže pomoct vyřešit konkrétní překážku, dát principy a nástroje, abyste to příště zvládli sami.
Kurzy agility, ale i jiných soft skills, se snažím vést osobně a víc prožitkově se spoustou poznámek, které vznikají za běhu, takže každý vidí příběh, jak se odvíjí. Online forma je v tomto malinko náročnější.
Na jednorázové kurzy není potřeba žádná předchozí příprava od účastníků, takže máme hlavní myšlenky ve formě prezentací, kterou všichni pak dostávají, a důležitým bodům se věnuji do větších detailů naživo. Často děláme také nahrávky, aby se k tématu účastníci mohli vrátit. A má osobní motivace je i proto, aby měli příležitost si něco odnést i ti kolegové, kteří se nemohli zúčastnit živého školení.
Například úvodní kurz o agilitě je bez vstupních omezení (znalosti, obor, atd..) a je cílený na kohokoliv, kdo se o tomto tématu chce dozvědět více, pochopit na čem agilita stojí a jak ji celou, nebo aspoň části použít u sebe. Ať už jste z firmy, OSVČ, státní správy, výzkumné organizace, atd. Nejčastěji se asi potkáváme s manažery, leadery, členy vývojových týmů, HR a produkťáky.
Jsem člověk, který rád pomaluje celou zeď obrázky, souvislostmi a diagramy, takže je online forma občas trochu jako mít svázané ruce (smích). Proto stále tíhnu k osobní interakci, která je nejefektivnější formou. Online forma je výzvou obzvlášť u větších skupin, protože nemůžete skoro vůbec „číst publikum”, jestli to vysvětlujete dobře, otazníky v očích lidí nebo pochopení, atd. Technické problémy a prodlevy způsobené formátem jsou kapitolou samou pro sebe. Hybridní forma, kdy před vámi část lidí sedí a někdo je online, je asi tou nejnáročnější variantou - máte všechny nevýhody onlinu a navíc k tomu musíte balancovat, jak dělíte pozornost.
Nejvíce energie mi dává interakce s lidmi a těším se na ni. Takže v tomto smyslu mě baví celé školení. Baví mě ty části, kdy se všichni hodně ptají, diskutují a je vidět, že díky tomu chápou. Ale popravdě mám asi nejraději konec, při kterém na účastnících vidím, že si odnáší něco užitečného.
Agilním přístupem se dá dosáhnout opravdové změny - 1. část
Libor Zakopal je kouč agility a také nezávislý lektor ve společnosti ICT Pro. Svou prací pomáhá leaderům, Scrum Masterům i týmům ve firmách s vyřešením efektivnějšího fungování, doručování výsledků a dosahování cílů s využitím organizační kultury jako strategického nástroje. Jde na to přes řešení skutečných příčin, rozšiřování toolboxu a posouvání dovedností pomocí aplikování principů Agility, Leanu a Leadershipu s kořením soft skills a produktového managementu.