Při své práci přicházíte do styku s mnoha personalisty. Co aktuálně nejvíce řeší v souvislosti s blížícím se koncem roku?
Bohužel nemohu odpovědět jednoznačně, neboť co společnost, to jiná situace. Tím pádem jsou i jiné požadavky na HR oddělení. S trochou zobecnění však mohu shrnout, že již nyní personalisté začínají plánovat strategii pro rok 2009. A to v odměňování, benefitech, náboru či vzdělávání. Aktuální pro řadu firem je určitě personální marketing, který souvisí s bojem o zaměstnance na trhu práce, a také reakce na finanční světové problémy.
Vaše společnost působí ve vzdělávání. Myslíte, že personalisté pocítí dopady finanční krize při plánování vzdělávání?
Současná světová finanční krize a ekonomické zpomalení řady zemí se samozřejmě projevuje i ve společnostech v České republice. Denně můžeme slyšet o omezování produkce některých výrobních podniků, o škrcení investic ve finanční sféře, o propadu akcií společností... To vytváří nutnost hledat rezervy, zeštíhlovat a přehodnocovat efektivitu vynaložených investic. Na první pohled se může zdát, že personalistů se tato situace nedotýká. Opak je však pravdou. Některé ze vzdělávacích a rozvojových projektů mohou být pozastaveny a přehodnoceny. Roste tlak na úsporu nákladů, jasné vyhodnocování přínosů vzdělávání atd. Toto vše pocítí personalisté při sestavování plánů a budgetů pro rok 2009.
Myslíte tedy, že management společností bude krátit rozpočty na vzdělávání?
To nepředpokládám. Jsem přesvědčena, že cílem řady firem je udržet si schopné zaměstnance a dále je rozvíjet. Vzdělávání je bráno jako nástroj ke zvyšování výkonnosti společnosti i benefit, který pomáhá osobnímu rozvoji, angažovanosti i spokojenosti zaměstnance. V dnešní době, kdy vládne boj o zaměstnance si rozhodně společnosti nedovolí přestat pečovat o své lidi a rozvíjet je. Důležitá změna bude však v tom, že management bude chtít být více přesvědčen o přínosech konkrétních vzdělávacích programů. V té souvislosti budou mít dle mého názoru zelenou spíše dlouhodobé komplexní vzdělávací projekty než jednorázová školení. Heslo, že efekt vzdělávání nelze přímo měřit, u vedení určitě neuspěje!
Nesouhlasíte tedy se starou "pravdou", že investice do lidí lze jen těžko měřit?
Přesně tak, nesouhlasím. Investice do vzdělávání a jejich přínos musí být pro firmy a jejich management stejně lehce změřitelné jako např. investice a přínos do nové výrobní haly, nasazení nového produktu, zavedení nové technologie či cokoli dalšího. Nejdůležitější je především „motiv", proč se do vzdělávacích projektů vstupuje. Chce tím obchodní ředitel zvýšit prodej? Potřebuje ředitel závodu snížit počet špatně vyrobených součástek? Snaží se vedoucí prodejny zvýšit opakovaný prodej a spokojenost zákazníků? Věřte, že u všeho se mohou nalézt konkrétní měřitelné ukazatele.
Zní to jednoduše. Vidí to však takto jednoduše i personalisté?
To víte, že v praxi to není vůbec jednoduché. Důležité však je, že je to možné a především potřebné. Pro argumentaci směrem k managementu, pro výběr dodavatele vzdělávacích služeb, pro vyhodnocení přínosů... Kolem otázky nastavování vhodných ukazatelů a měření efektů vzdělávání se vedly, vedou a určitě budou i v budoucnu vést bouřlivé diskuse. Jsem přesvědčena, že i akce Training & Development Forum 12. listopadu zažije zajímavou výměnu názorů právě k návratnosti investic a měření efektivity.