Na konferenci nejčastěji zaznívalo spojení týmová práce. Prozraďte, jakou roli hraje při závodění?
Týmový duch je při sportu velmi důležitý, v závodech, jako je rallye pak o to více. Spolupráce začíná už od konstruktérů, mechaniků, řidičů až po další lidí, kteří závod zajišťují. Důležité je vědět, že se můžete na všechny kdykoliv spolehnout. Vrcholem takové spolupráce je pak kompletní závodní tým.
Konkurence panuje mezi firmami, jednotlivými pracovníky, sportovní soutěže proto nejsou výjimkou. Pomáhají si závodníci?
Někdy ano, záleží na tom, o jakou etapu jde, kolik jich ještě zbývá do cíle. Často ale vítězí soutěžící duch, na rallye jedete proto, aby jste vyhráli a na to je potřeba během závodění brát neustále zřetel. Když nás někdo může ohrozit na pořadí, je logické, že mu pomáhat nebudeme. Něco jiného ale samozřejmě je, když jde o život, to je zcela jiná situace. Takhle jsme třeba zachránili motocyklistu. Poskytli jsme mu základní pomoc, v okamžiku, kdy jsme viděli, že je v pořádku a blíží se záchranáři, pokračovali jsme dál v závodě. Taková pomoc je nezbytná.
Nejen v oblasti lidských zdrojů se neustále hovoří o motivaci. Jakou motivaci má závodník jako vy, který rallye již šestkrát vyhrál a soutěže se pravidelně účastní od roku 1986? Co vás vede k tomu, že každý rok znovu nastoupíte na startovní pole?
Každý závod je jiný, přinese něco nového. Při každém novém závodu navíc uplatníte zkušenosti z těch předchozích. To všechno se do dalších rallye hodí.Určitě jsme teď v jiné roli, než když jsme startovali vůbec poprvé. Navíc pokud to člověka baví, není důvod přestávat. Nehledě na to, že když se závod jeden rok nepovede, chcete to ten příští napravit. Mnohem více se vzpomíná na vítězství než prohru.
Poruchy vozidel při rallye jsou na denním pořádku, nevyhnuly se ani českému týmu. Jak vyřešit situaci, když se ocitnete uprostřed pouště, kamion nejede, čas běží a vy tušíte, že pomoc je v nedohlednu?
Myslet na to, co se děje, v takové chvíli nelze. Je potřeba zachovat chladnou hlavu. Situace třeba vypadá beznadějně a vy tušíte, že dojet do cíle ve stanoveném času nejspíš nestihnete. Další problém je, že etapa začne za světla, ale vlivem poruchy dojedete většinou až za tmy. V takovém případě nemá cenu hnát se do cíle obrovskou rychlostí, je lepší počkat, dokud se nerozední. Terén neznáte, nevíte, kudy kam. Jaký čas máte, zjistíte až v konečném součtu, když se však zdržíte několik hodin na jednom místě, tušíte, že dobrý výsledek to nejspíš nebude. S tím vším se musí závodník poprat sám a řešit to na místě se svým týmem.
Rallye vede přes země, v kterých není bezpečnost příliš zajištěna. Několikrát jsme byli svědky toho, že místní občané napadli nebo okradli závodníky. Máte v takových chvílích strach, obáváte se o svou bezpečnost?
Na tohle vždycky říkám jedno: když jdete u nás po ulici, také hrozí nebezpečí, že vás někdo okrade. Také s tím nepočítáte, nemůžete se bránit. Přece nemůžete jít každý den do práce s tím, že máte strach, protože vás může na ulici někdo okrást. A stejné to je i na rallye. Prostě jsou věci, které neovlivníte.
Každý sportovec se musí na zápas, soutěž nebo závod připravovat. Jak je to u vás?
Příprava na závod probíhá celý rok, člověk si musí sám uvědomit, co chce udělat pro své tělo. Není možné dodržovat životosprávu jen proto, že se blíží závod. To se musí dělat neustále.
Přibližte nám, jak takový závod vůbec probíhá, zejména co se týká jeho zázemí.
Doprovází nás vůz, který zajišťuje technické zázemí. Často se ale stává, že když ho nejvíce potřebujeme, není k dispozici. Technický vůz jede každou etapu jinou trasu než my, nezávodí, jeho úkolem je, aby byl připraven v cíli, když je třeba oprava. Nejnutnější údržbu během závodu si děláme sami.
Stravu zajišťují organizátoři, na každý závod dostáváme balíček. Co se týká lékařské péče - několik doktorů je vždy na trase, ale když potřebujete pomoc, může být od vás vzdálen jen kousek, ale třeba i sto kilometrů. Každý závodník je vybaven vysílačkou, kterou v nouzi aktivuje, záchranný vůz ho pak najde. Protože ale musíme počítat se vším, důležité je dostatečně si vybavit lékárničku.
Když je teplo, spíme v cíli každé etapy pod spacákem venku, spíše se ovšem volí stany, kvůli hmyzu a nízkým teplotám, které ráno jsou. Přespat můžeme i v úložném prostoru v kamionu, ale tuhle možnost příliš nevolíme, protože je tam chladno.
Děkuji za rozhovor. Za celý tým EduCity Vám přeji hodně úspěchů do dalšího závodění.
Klára Zelenková, klara.zelenkova@educity.cz